Julie (32): Zdobení vánočního stromečku s babičkou mi změnilo život. V jedné ozdobě jsem našla velké překvapení

Už si ani nepamatuji, kdy jsem se naposledy probudila bez bolesti hlavy. Práce mi dává zabrat projekty, termíny a schůzkami o ničem. Ztrácím se v tom. V hlavě mám chaos, v peněžence prázdno kvůli vysoké hypotéce. Blíží se Vánoce a já nemám ani na pořádné dárky. 

Natálie (32): Místo bytu mi babička odkázala cennou životní lekci

Vánoční ozdoba od babičky

Jak jsem tak seděla v kuchyni s šálkem studené kávy a měla plnou hlavu starostí, zazvonil mi telefon. Volala babička a poprosila mě, abych jí přijela pomoct se zdobením stromečku. Nedokázala jsem odmítnout. Potřebovala jsem ticho a klid, a v jejím domě provoněném skořicí toho vždy byl dostatek.

V obývacím pokoji jsem si sedla na starý koberec, který pamatoval mé dětství, a babička mi podala krabici s vánočními ozdobami. Byly trochu zažloutlé a oprýskané, ale ona je používala každý rok. Dívala jsem se na ně a vzpomínala na Vánoce, když jsem byla malá.

Pak jsem narazila na jednu ozdobu, kterou jsem neznala. Byla tmavě červená, větší a těžší než ostatní. Když jsem ji vzala do ruky, něco v ní zachrastilo. Opatrně jsem pootočila její spodní částí a ozdoba se otevřela. Uvnitř byl svazek bankovek. Začala jsem je zmateně počítat, bylo tam přes padesát tisíc korun.

Zuzana (29): Babička se ve svých letech přihlásila na vysokou školu. A měla k tomu nečekaný důvod, který mě dojal

Babička mě zachránila

Překvapeně jsem se podívala na babičku, která jen klidně poznamenala, že jsem našla její speciální ozdobu. Namítala jsem, že si takové peníze nemůžu vzít, zvlášť když sama má jen malý důchod. Mávla rukou a vysvětlila mi, že šetřila dlouho, takže jí teď nebudou chybět.

Viděla prý, jak se trápím, i když se to snažím skrývat. Chtěla jsem jí říct, že si přece vedu dobře, ale hlas se mi třásl. To já bych jí měla pomáhat jí, platit její léky a účty, ne naopak. Babička poznamenala, že největší dar je pro ni to, že za ní jezdím a že jsem tady.

Seděly jsme u stromečku a babička mi tiše řekla, jak unaveně a ztraceně působím. Konečně jsem se odvážila přiznat, jak moc se někdy bojím rána a jak osaměle se cítím. Neřekla jsem jí všechno – o pláči v koupelně nebo o dnech, kdy nemám sílu ani vstát z postele –, ale ona to věděla i tak. Cítila jsem, jako by ze mě sundala těžké brnění, které nosím každý den. Zůstala jsem tam jen já, zranitelná a slabá. Babička mě pevně objala a to stačilo, abych věděla, že nejsem sama.

Valérie (24): Babička mi k Vánocům přeje, abych si našla hodného chlapa. Ale já už mám fajn ženu

Jsem jí vděčná

Zůstala jsem u babičky o den déle, než jsem plánovala. Ráno jsem se poprvé po mnoha měsících probudila bez tíhy na hrudi. Společně jsme ozdobily stromeček, a když přišla řada na tu tmavě červenou ozdobu, na chvíli jsem se zastavila. Navždy pro mě bude symbolem babiččiny lásky.

Při loučení mi vložila do ruky krabici s perníčky a s úsměvem zašeptala, ať si náš malý vánoční zázrak nechám pro sebe. Cestou domů jsem necítila euforii, ale spíše hlubokou úlevu. Ne kvůli penězům. Ty byly jen náplastí. Skutečným darem bylo vědomí, že si někdo všiml mého trápení a že někomu na mně záleží. To stačilo, aby se mi dýchalo o něco lehčeji.

Druhý den v práci vypadalo všechno stejně – chladné světlo zářivek a kolegové předstírající, že nejsou na pokraji zhroucení. Ale něco bylo jinak. Věděla jsem, že mám doma záchranu, ale hlavně jsem cítila, že už v tom nejsem sama. A za to budu babičce navždy vděčná.

Alexandra (31): Babiččin recept na boží milosti spojil naši rodinu. Každý rok je na Tučný čtvrtek děláme na její počest

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].