Natálie (32): Místo bytu mi babička odkázala cennou životní lekci

Dlouhá léta bydlím v pronajaté garsonce ve starém činžovním domě, který vypadá, jako by socialismus nikdy neskončil. Jako freelancerka mám někdy práce víc, jindy míň, ale stálé místo nechci. Vztahy? Všechny končily stejně – náhle, tiše a s pocitem, že chyba je ve mně. Jedinou jistotou v mém životě byla babička Helena. Kdysi mi slíbila, že její byt bude jednou můj. K tomu jsem upínala své myšlenky a nehnula se z toho starého podnájmu a starého života...

Barbora (55): Strýcova závěť mi změnila život a odhalila dávné rodinné tajemství

Babiččina závěť mě překvapila

Po babiččině pohřbu jsme se sešli u notáře kvůli přečtení závěti. Byla jsem si jistá, že vím, jak to dopadne. Notář si nás přeměřil pohledem a bez emocí přečetl, že zesnulá odkazuje veškerý majetek, včetně bytu, svému sousedovi. Ztuhla jsem. Myslela jsem, že jsem se přeslechla. Hlas se mi třásl, když jsem se ptala, jestli je to možné. Vždyť jsem se o ni starala!

Z kanceláře notáře jsem odešla jako opařená. Zeptala jsem se mámy, jestli věděla, co babička napsala do závěti. Po chvíli ticha odpověděla, že babička si mohla se svým majetkem dělat, co chtěla. Vybuchla jsem. Přece jsem jí nakupovala a vozila ji k lékaři.

Matka ale tiše pronesla, že jsem o babičku pečovala jen když se mi to hodilo. Soused jí byl nablízku pořád a díky němu měla v posledních letech svého života klid. Ta slova mě zasáhla jako rána pěstí.

Matylda (40): Po smrti tchyně jsem našla dopis, který odhalil její temné tajemství. Zničilo celou rodinu

Babiččin dopis

To odpoledne jsem byla jako na trní. Nedokázala jsem jen tak sedět ve svém podnájmu se založenýma rukama. Rozhodla jsem se jet k babiččinu domu. Na ulici jsem potkala souseda, který všechno zdědil. Hned jsem ho obvinila, že babičku nějak zmanipuloval. Čekala jsem hádku i ticho, ale místo toho mi jen řekl, že babička byla přesvědčená, že dělá správnou věc.

Pak mi podal klíč od bytu a poradil, ať se podívám do staré skříňky, kde si schovávala své „poklady“. Třesoucíma se rukama jsem odemkla dveře bytu, který stále voněl po babičce. Ve skříňce jsem našla zažloutlou obálku. Uvnitř byl dopis psaný rukou. „Natálie, pokud tohle čteš, znamená to, že jsem nenašla odvahu ti to říct do očí. Nechci, abys opakovala moje chyby a čekala na něco, co možná nikdy nepřijde. Chci tě chránit,“ psala babička. Musela jsem přestat číst, protože se mi oči zalily slzami.

Eva (35): Po mámině smrti se ukázalo, že jsme ji vlastně moc neznali. Nejvíc nás šokovala její závěť

Lekce od babičky

Babička psala, že se cítila provinile. Bála se, že ji budu nenávidět, pokud mi byt nedá. Byla ale přesvědčená, že její byt je starý a zatuchnutý a já bych v jeho zdech jen chřadla – přesně jako v tom svém podnájmu. Chtěla mě donutit, abych nečekala na její byt, ale začala nový život.

O něco později jsem stála před domem a dívala jsem se do tmavého okna babiččina starého bytu. Vlastní bydlení jsem nedostala. Získala jsem ale něco jiného – vědomí, že nelze čekat na život jako na dědictví. Člověk si ho musí vytvořit sám. Možná mi babička nakonec dala tu nejcennější lekci.

Napsala jsem mámě, jestli nezajdeme na kávu a něco sladkého. Souhlasila. Cítila jsem, že přesně tohle si babička přála.

Radana (28): Pět let jsem se starala o zahořklou tetu, které se celá rodina vyhýbala. V závěti se na mě vykašlala

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].