Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Adriana byla zpočátku nadšená, že si s manželem mohli zrekonstruovat podkroví v domě jeho rodičů. Jenže čím víc času trávila s tchyní, tím víc jí to tam vadilo. Dnes už je tchyně u nich pečená vařená a chce si povídat, i když Adriana přijde utahaná z práce.
Když tchyně navrhla, abychom se nastěhovali do jejího rodinného domu, vlastně jsem byla docela ráda. Nemuseli bychom si brát obří hypotéku na vlastní bydlení. Můj manžel Martin byl stejně nadšený a hned plánoval, že z nevyužitého podkroví uděláme pár pokojů. Nechala jsem se strhnout jeho nadšením a už jsem si představovala naše vlastní útulné hnízdečko.
Bydlení u tchyně
Nejdřív jsme u tchána a tchyně měli pokoj pro hosty, ale po nějaké době jsme se pustili do přestavby podkroví. „Uděláte si to přesně podle sebe a bude to vaše,“ říkala mi tehdy tchyně a dokonce nám přispěla na rekonstrukci.
Bohužel jsme neustále naráželi na nedostatek financí. Materiály byly drahé a museli jsme si najmout řemeslníky. Nakonec jsme si vzali půjčku. A tehdy jsem začala pochybovat. „Všechno cpeme do přestavby a půjčku budeme splácet ještě dlouho. A co když nakonec nevydržím bydlet pod jednou střechou s tchyní a stejně si budeme muset vzít hypotéku?“ přemýšlela jsem nad kafem u své sestry.
„Já bych na něco takového nikdy nepřistoupila!“ prohlásila. Měla podobnou zkušenost, po svatbě strávila první měsíce u rodičů svého manžela. „Jeho máma strkala nos úplně do všeho! Jakmile jsem zjistila, že jsem těhotná, trvala jsem na tom, že se odstěhujeme. Lepší malý byt, ale vlastní, než bydlet pod jednou střechou s tchyní,“ uzavřela.
Jenže o své tchyni jsem nemohla říct křivé slovo. Byla milá, vstřícná a nikdy se nehádala. Ráda cestovala, když jí zbyly peníze, hned někam vyrazila. Klidně i na víkend do nějakého evropského města. Byla aktivnější než většina žen v jejím věku.
Náš vztah byl celkem dobrý. Občas, když Martin musel zůstat déle v práci, zvala mě na kávu a sušenky. Musím přiznat, že naše rozhovory mě bavily. Vyprávěla poutavě o místech, která navštívila, a často mě lákala, ať příště jedu s ní.
„Moje tchyně je poklad,“ říkala jsem sestře s úsměvem a rozhodla jsem se zapudit temné myšlenky, které mě po jejích slovech přepadly. „Ona i tchán jsou příjemní lidé,“ ujišťovala jsem ji.
Tchyně se chce kamarádit
Rekonstrukce podkroví se chýlila ke konci. Když jsme se konečně nastěhovali do našeho malého bytu, měla jsem pocit, že jsem konečně doma. Všechno bylo přesně podle mých představ. Ložnice byla laděná do mojí oblíbené fialové a zbytek tvořil otevřený prostor s obývákem a kuchyní s ostrůvkem.
„Líbí se ti to?“ zeptala jsem se Martina a objala ho. Políbil mě na čelo a řekl, že je to krásné. Byli jsme spokojení.
Naši pohodu ale brzy začal někdo rušit... moje tchyně! Pořád byla stejně milá a laskavá. Jenže asi mě opravdu měla ráda, protože neustále hledala příležitosti popovídat si. Jakmile slyšela, že přicházím domů, vykoukla do společného schodiště a ptala se, jaký jsem měla den. Často mě zvala na jídlo nebo něco sladkého.
„Děkuju, ale ne,“ odmítala jsem, protože po dni v kanceláři jsem snila jen o tom, že si lehnu na gauč a pustím si televizi.
„Upeču muffiny, přinesu ti je,“ hlásila s úsměvem.
Musela jsem uznat, že je to od ní hezké, ale začínalo mě to trochu unavovat. Kvůli té ženě nemám ani chvilku klidu! Vždyť je to moje tchyně, ne kamarádka. Věděla jsem, že se s manželem doma nudí, ale hledat zábavu u mě? To mi přišlo trochu moc.
Tchyně je u nás jako doma
Často jsem zaslechla, jak se tchyně svým známým chlubí, jakou má skvělou snachu, se kterou si rozumí. Potěšilo mě to. Jenže jsem nechtěla, aby se začala chovat až moc důvěrně.
Došlo to totiž až tak daleko, že bez pozvání vcházela do našeho bytu! Usadila se ke stolu v kuchyni a spustila monolog. Pořád vyprávěla zajímavé věci, ale já chtěla odpočívat a mít svůj klid. Chtěla jsem se cítit jako doma! Obleču si tepláky, odlíčím se, lehnu si... Místo toho jsem často měla nezvaného hosta!
Martinovi jsem neříkala nic, protože vím, že má maminku rád a mohlo by ho to ranit. Ale v duchu jsem čím dál víc souhlasila se sestrou – lepší malý byt pro sebe než velký s tchyní za zády. Začala jsem si uvědomovat, že tohle nepůjde zvládat dlouhodobě a jednou vybouchnu. Radši bych splácela hypotéku a měla svůj klid...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
