Edita (24): Babička zažila v mládí víc vzrušení než já. Dokonce skrývala tajný románek se ženou

Po smrti babičky jsem se dozvěděla, že měla zajímavé mládí. Cestovala, žila v Paříži a milovala ženu. Najednou jsem viděla babičku úplně jinak a rozhodla jsem se nečekat a užít si mládí po svém.

Anežka (31): Letadlo mělo zpoždění a já nestihla pohřeb milované babičky. To, co udělala rodina, předčilo veškerá očekávání

Nečekaná tvář mojí babičky

Nikdy jsem babičku nebrala jako někoho, kdo by měl tajemství. Byla to vždy klidná, usměvavá žena s šedými vlasy, která pletla svetry a dělala nejlepší koláče na světě. Její život mi připadal mile obyčejný – manžel, dvě děti, zahrádka, chalupa a v okolí pejsek a kočka. Když zemřela, trvalo mi dlouho, než jsem se odhodlala projít její věci. Myslela jsem, že najdu maximálně pár fotek z dovolených nebo něco z dětství. Místo toho jsem našla deník.

Byl schovaný ve staré krabici od bot, mezi dopisy a pohlednicemi. Na obálce stálo jen „Paříž, 1957“. Otevřela jsem ho a cítila, jak se mi rozbušilo srdce. První stránky roztomile do detailu popisovaly město – kavárny, mosty, umělce, cigaretový kouř a hudbu. „Cítím se tak svobodná,“ napsala. „Nikdo tu na nikoho nekouká skrz prsty.“

Netušila jsem, že babi někdy byla v Paříži. Nikdy o tom nemluvila. Zatímco já ve svých pětadvaceti přemýšlím, jestli si vůbec dokážu dovolit týden někde u moře, ona chvíli žila ve Francii. Malovala obrazy, prodávala je turistům, chodila na večírky, kam zvali básníky a malíře. Jezdila na skútru a užívala si mládí, které se do ní vešlo. Já se stresuju v práci a tloustnu, chodím spát v devět večer po seriálu.

Klára (35): Zjistila jsem, že děda měl celý život ještě jednu partnerku. Dost to změnilo moji důvěru ve vztahy

Pravá láska jako z knížek

A pak přišla stránka, která mi zůstala v hlavě. „Dnes jsem ji znovu potkala,“ stálo tam. „Má tmavé vlasy, směje se tak, že se mi rozpadá svět.“ Její jméno bylo Anne. Psala o ní s něhou i strachem, jako o něčem zakázaném. „Když mě držela za ruku, bála jsem se, že nás někdo uvidí. Ale zároveň jsem nechtěla, aby ji pustila.“

Četla jsem dál a přede mnou se skládal obraz ženy, kterou jsem vůbec neznala. Žila v době, kdy takový vztah byl u nás nemyslitelný. Přesto ho prožila intenzivně, vášnivě, potají. A pak se vrátila domů, provdala se za dědu a nikdy o tom nikomu neřekla. Z deníku jsem se dozvěděla, že si s Anne ještě pár let dopisovaly – psaly si dopisy, které pak babička před smrtí spálila. „Měla jsem na výběr,“ napsala na poslední stránku. „Lásku, nebo klid. Vybrala jsem klid.“

Zavřela jsem deník a dlouho jsem jen seděla. Pořád jsem ji viděla, jak stojí u plotny v zástěře, a přitom v sobě nosí celý svět, o kterém nikomu neřekla. Od té doby na ni vzpomínám jinak. Ne jako na starou dámu v zástěře, ale jako na ženu, která žila, milovala, riskovala. Moje babička měla zajímavější mládí než já. A možná i větší odvahu do něčeho jít.

Katka (37): Děti si vybraly novou babičku. Tchyně zuří, ale srdce si nevybírá

Inspiruje mě to

Rozhodla jsem se něco změnit. Jsou věci, které bych chtěla zkusit, místa, kam se chci jet podívat. Pořád jsem čekala na to, až budu mít dost peněz. Nebo až budu mít partnera, se kterým to všechno zkusíme a prožijeme. Ale čas běží a mě za chvíli čeká hypotéka a v lepším případě nějaký vážný vztah.

Je to opravdu to, co chci? A tak jsem si koupila letenku do Peru a zkusím chvíli nic neplánovat a nechat se vést osudem. Udělám pár věcí, kterých jsem se bála a moje máti by je rozhodně neschválila. Když nic, aspoň chci být jednou pro svou vnučku vzorem.

Natálie (32): Místo bytu mi babička odkázala cennou životní lekci

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].