Eduard Kohout: Lyrik a básník českého jeviště, který miloval svobodu a ukrýval jedno tajemství

Eduard Kohout (6. března 1889 až 25. října 1976) byl dlouholetým členem činohry Národního divadla, kde působil i po odchodu do důchodu, ovšem již jen jako hostující umělec. Angažoval se také v televizi a rozhlase. Získal titul zasloužilého i národního umělce.

Famózní herecký výkon Milana Karpíška: Operní pěvec ztvárnil vraha tak přesvědčivě, že se ho báli i kolegové

Protektorát jako těžká doba i pro divadelníky

Za doby Protektorátu to neměli divadelníci vůbec lehké. Gestapáci často chodili na představení v utajení a bedlivě poslouchali, zda ve hře nezazní nějaká narážka či jinotaj, který by se dal kvalifikovat jako provokace, anebo nejlépe velezrada. Eduard Kohout tak vzpomínal, že často ani nespali z obav, jak bude přijata nová hra, jejíž obsah by publikum mohlo přijmout z nadšením, což se mohlo kdykoli zvrtnout v manifestaci.

Eduard Kohout ale celou dobu jen netrpěl, je nutné dodat, že i v tak těžké době se na něho usmálo štěstí, a to když získal roli Torquata Tassa ze stejnojmenné Goethovy hry, pojednávající o osudu proslulého italského básníka žijícího v renesanční době. Tehdy podal snad svůj nejlepší herecký výkon.

Herec s hlasem, který pohladil duši: Eduard Cupák si vyprávěním pohádek kompenzoval své nesplněné přání

Eduard Kohout dostal zákaz, který porušil

Jak již víme, Kohout miloval svobodu slova, role básníka Tassa byla pro něho jako stvořená. Mohl díky ní totiž pronést tato slova: „Chci volně myslit, volně veršovat! V činech nás svět už omezuje dost!“ Samozřejmě, že to začalo v publiku ihned šumět. Brzy se tak v divadle objevila tabulka s nápisem: „Ředitelství prosí obecenstvo s největší vážností, aby se zdrželo jakýchkoli projevů, které by v sobě obsahovaly třeba jen sebemenší náznak jakékoliv demonstrace.“

Eduarda Kohouta brzy navštívil policista, jenž ho upozornil na to, aby příště tento inkriminovaný kousek monologu ze hry vynechal. Herec ale toto nařízení neuposlechl. Hned při dalším představení odříkal úplně celý text. Svůj zamítavý postoj k okupaci dal najevo také účastí na manifestaci po Heydrichově smrti, která se konala v Národním divadle. Tam mu také řekli, že by měl jet s Emanuelem Moravcem do jižních Čech, kde by „šířili lásku k Třetí říši“. V tu chvíli se v něm něco změnilo a už nevydržel mlčet. Kategoricky to odmítl. Ať ho klidně za to zastřelí... Naštěstí se to nestalo.

Jiří Krampol byl v mládí pěkné číslo: Dostal dokonce na rok polepšovnu, maminka ho ale včas zachránila

Tajemství Eduarda Kohouta

Snažil se to tajit, ale prý se o tom stejně vědělo. Eduard Kohout měl, dle deníku Aha, dávat přednost pánské společnosti, v níž vyhledával „zajíčky“. Jenomže ti ho prý pokaždé jen využili a okradli. Kníže z Kampy, jak se Kohoutovi přezdívalo, tak v lásce štěstí bohužel nikdy neměl.

Na herce Eduarda Kohouta se můžete podívat ve filmu Šťastnou cestu, dnes ve 12:40 na TV Seznam. Snímky Eduarda Kohouta i snímky z filmu najdete v galerii.

Zdroje informací
Kniha Neznámí hrdinové, Pavel Taussig, Edice ČT/Albatros Media 2017
Ahaonline.cz: Minisérie herec - Jak to bylo doopravdy? Děsivé praktiky StB

Galerie Eduard Kohout: Lyrik a básník českého jeviště, který miloval svobodu a ukrýval jedno tajemství

+ 2 fotky + 3 fotky