Arnošt (28): S bývalou partnerkou se střídavě staráme o syna. Místo výchovy ale raději chodí na party

S matkou mého dvouletého syna Bartoloměje už rok nejsme. Snažili jsme se náš vztah horko těžko zachránit, ale marně. Láska už dávno vyprchala, vášeň taky a zbyly nám pouze hádky, křik a pláč. Míjeli jsme se i stylem života, očekáváním a výchovou. Teď už se náš vztah konečně ustálil a rodičovství zvládáme. Těch několik tragických měsíců, co tomu předcházelo, našeho syna skoro stálo mámu.

Alois (68): Měl jsem doprovodit vnučku první den do školy. Místo toho jsme bloudili po sídlišti

Neustále chodila někam na akce

Začalo to krátce po našem rozchodu. Na tom, kdo kdy bude syna mít a jak si ho budeme střídat, jsme se jakž takž domluvili a snažili se tento nový systém života zajet a zvyknout si na něj. Byla to velká změna, být najednou sám bez partnerky, ale postupně jsem si zvykal a před seznamováním se s novými lidmi jsme se snažil dát přednost výchově našeho syna. Moje bývalá přítelkyně Magda to tak ale neměla.

Dobu, kdy jsem měl Bartoloměje v péči já, využívala k tomu, že se chodila do barů seznamovat a bavit tak, jak ve vztahu se mnou nemohla. Chodila neustále na rande nebo na drink s kamarádkami, skoro nebyla doma. Vždy, když jsem jí přišel syna předat, musel jsem i hodiny čekat, než se vrátila domů. Často byla opilá anebo přišla dlouho po půlnoci. Ignorovala, že já musím další den brzo do práce. Ačkoliv jsem ji nechtěl nějak komandovat a zasahovat do jejího života, její přístup se mi nelíbil.

„Nemohla bys tyhle tvé party trochu omezit?“ prosil jsem ji jednou, když přišla skoro nad ránem a sotva se držela na nohou. „Je mi jedno, že si hledáš nového chlapa a že se bavíš, ale tohle negativně ovlivňuje Bartoloměje i mě… nemohu tady na tebe takhle každý týden čekat, za čtyři hodiny začínám v práci…“

Kateřina (28): Tchyně se mnou nemluví. Já chci, aby syn jedl zdravě, ona by do něj nejraději cpala řízky a vepřo knedlo zelo

Odmítla svou životosprávu změnit

„Co je ti do toho, co dělám ve svém volném čase?“ odsekla ostře a svalila se na gauč. „Chci si trochu užít života, což jsem s tebou, když jsem měla pořád na krku prcka, nemohla. Ve své dny ho hlídám, tak nevím, co máš za problém.“

Postupně ale její dny péče splynuly s těmi mými. Neustále mi volala a prosila mě, ať si Bartoloměje nechám o den déle, že jede s kamarádkami mimo město. Potom mě nechtěla pustit k sobě do bytu, že prý tam někoho má a miminko by je rušilo. Ze střídavé péče se stávala má výhradní péče, nemohl jsem chodit do práce, byl jsem neustále unavený a frustrovaný a hlavně Bartoloměj přicházel o maminku. Byl jsem zdrcený a jednoho dne jsem se rozhodl, že takhle to prostě už dál nejde.

Dana (45): Můj syn mi oznámil, že se cítí být ženou. Nezbývá mi nic jiného než jeho pravdu přijmout

Řekl jsem jí, že takhle to dál nejde

„Jestli se okamžitě nezačneš chovat jako zodpovědná, normální máma, budu to muset začít řešit soudně,“ vyjel jsem na ni ostře při jednom předání Bartoloměje, které pro jednou proběhlo pouze o pár hodin později. „Magdo, on potřebuje mámu! A já potřebuju chodit do práce, nemůžu se o něj starat každý den… nemůžu čekat, až si přijdeš z klubu, a nemůžu se o něj starat, zatímco ty jsi opilá. Koukej se dát do kupy, nebo se postarám, abys Bartoloměje už nikdy neviděla.“

Ačkoliv to byla krutá slova, zabrala. Magda se ze dne na den změnila. Okamžitě přestala pít alkohol, vrátila se do normální práce a zpřetrhala kontakt se všemi svými partnery. Uklidila si v bytě a pokaždé si Bartoloměje svědomitě přebrala v určený čas.

Karel (55): Manželka se na stará kolena se rozhodla, že bude cestovat. Utrácí naše společné peníze na stáří

Dokázala se pro našeho syna změnit

„Promiň,“ omluvila se mi jednou, když jsem byl na odchodu, „promiň, že jsem teď byla tak špatná máma a otřesná partnerka ve výchově. Nevím, co to do mě vjelo… už se to nestane, slibuju.“

„To nic,“ zavrtěl jsem hlavou a usmál se na ni. „Hlavní je, že jsi zpět. Teď už to společně zvládneme.“

Od toho momentu, ač se občas hádkám a neshodám nevyhneme, se nám daří být zodpovědnými rodiči. I tak ale občas na chodbě před Magdiným bytem potkám nějakého podezřelého cizince, který jako kdyby od ní odcházel. Rozhodl jsem se to ale nechat být. Hlavně, že se o našeho syna stará.

Další příběhy ze života →

Kamila (45): Manžel si vymýšlel jednu nemoc za druhou, aby nemusel nic dělat. Nedávno na to těžce doplatil

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].