Karel (55): Manželka se na stará kolena se rozhodla, že bude cestovat. Utrácí naše společné peníze na stáří

Moje žena se chová jako mladice, nosí šortky a začala jezdit po světě. Doma ji prý už nic nedrží, když děti vyletěly z rodného hnízda, a jen já jí zřejmě nestačím. Tvrdí o mně, že jsem pecivál. Pořád někde lítá a já mám skoro strach, aby to nezničilo naše manželství.

Ivo (36): Nerad jezdím na dovolenou s manželkou. Vždycky sbalí ty největší kufry, jako bychom jeli do luxusního resortu, ne do kempu

Moje žena se rozhodla cestovat

Když jsme vychovali děti a blížil se důchod, najednou moje žena prohlásila, že si chce ještě užívat života a cestovat. Po celém světě. Koukal jsem na ni jak zjara; já sám jsem našel svůj rytmus – zahrada, práce, občas kamarádi na pivo. Nic víc už od života neočekávám.

Jenže moje žena to viděla jinak. Jednoho večera se posadila ke stolu, opřela o něj dlaně, snad aby zdůraznila, co chce říct, a oznámila mi: „Koupila jsem si letenku do Kuala Lumpur.“ „Vždyť už nemáš dovolenou,“ namítl jsem, aniž bych v tom hledal něco víc. Nějak mi to v první chvíli nedocházelo. „Vezmu si neplacenou,“ prohlásila. „Nechci čekat na stáří, chci cestovat, dokud ještě můžu.“

Díval jsem se na ni, jako kdyby se zbláznila. „A co úspory? Co když je budeme potřebovat?“ Mávla rukou: „Na co šetřit, když nám život utíká mezi prsty?“ A tak odletěla. Když se vrátila, začala plánovat další cesty: Thajsko, Srí Lanka, Maroko… Jakoby to byly jen zastávky autobusu, a ne místa tisíce kilometrů vzdálená od našeho domova.

Ivona (43): Dala jsem výpověď a vše prodala, abych mohla cestovat. Teď pracuju za kasou a připadám si jako blbec

Společná cesta do Vietnamu nepomohla

Neprojela všechno za rok, trvalo to let pár, ale já měl pocit, že je pořád na cestách. Seděl jsem doma a moc nadšený nebyl. Chtěla, abych jezdil s ní, moc mě to nebralo. Nakonec jsem se přece jen nechal přemluvit. Do Vietnamu. „Jen jednou, pojď to zkusit,“ naléhala. Kývl jsem, co mi zbývalo?

Hanoj byla šílená – motorky se proháněly všude, na každém rohu vonělo jiné jídlo, ale mělo to svoje kouzlo. Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že má žena možná pravdu, že na tom cestování něco je. Jenže pak přišly noci v autobusu, podivné levné hotely a batoh, který jsem upřímně nenáviděl. Žena byla nadšená, já se těšil domů.

„Podívej, jak je to krásné!“ volala, když jsme stáli na vyhlídce nad zátokou Halong. Vůbec mě to nezajímalo, říkal jsem si, že u nás doma je taky krásně. Viděla to na mně a vyštěkla: „Příště zůstaň doma. Pojedu radši sama.“ A jak řekla, tak udělala.

Blanka (31): Prodloužený víkend s kamarádkami se zvrtl. Skončila jsem bez dokladů v cizím hotelovém pokoji

Mám strach, abych nakonec nezůstal sám

A tak už zase jezdí sama. Poslala třeba fotky z Tanzanie, kde stojí na savaně a za zády jí vychází slunce nad Kilimandžárem. Mně to ale bylo fuk. Odepsal jsem jí jen krátce: „Doma je zahrádka, práce. Někdo se o to všechno musí postarat.“

Když pak sedím večer na zahradě pod altánkem, telefonujeme si a poslouchám její nadšený hlas, zní jako holka, kterou jsem před lety poznal. „Potkala jsem v Keni skvělou partu, byli jsme společně na safari a představ si, že nám před autem přešli opravdoví lvi!“ Zavřel jsem oči. V duchu jsem si říkal, že jí to přeju, ale vyklouzlo mi: „A co my dva?“

Tak nějak nevím, co s tím. Peníze na důchod se tenčí, doma jsem sám, žena ve světě a mě ta její vyprávění už ani nebaví poslouchat. Říká se, že na muže po padesátce přijde druhá míza, ale mně se zdá, že u nás přišla na moji ženu. Aby si nakonec na těch cestách nenašla nějakého cestovatele jako náhradu za mě, za muže, který je radši doma než někde pod Kilimandžárem.

Další příběhy ze života →

Linda (29): Zamilovala jsem se do otce svého přítele. Nechci rozbít rodinu, ale nemůžu si pomoct