Dovolená za hubičku: Měsíc v Indii za 6 tisíc a další úsporné tipy profesionální cestovatelky

Veronika vyrážela na cesty už na vysoké škole a později se jí cestování stalo vášní. Nejprve ji doprovázely kamarádky nebo sestřenice, později jí dělal společnost manžel. Když se jim před čtyřmi lety narodila dcerka, ze svého koníčku neslevili, jen ho lehce přizpůsobili. Holčička se tak s nimi už podívala například do Asie, kterou tolik milují.

„Pro mě je cestování s dítětem absolutně přirozená věc,“ poukázala Veronika Havlíková, která si na cesty vydělává psaním článků a coby překladatelka na volné noze. „Samozřejmě, že tam byly situace, které v letadle zažije každý rodič, kdy dítě nelze utišit, lidé se začínají otáčet a vy si říkáte, bože, kéž bych tu nebyla. Ale všechno se to zvládlo,“ libuje si Veronika a dává ostatním návod, jak cestovat levně a nebát se ani vzdálenějších destinací s dítětem po boku.

Mohlo by Vás zajímat:

Elektroautem skrz Evropu: Čeští cestovatelé se rozhodli vyrazit na 4 400 km dlouhou jízdu po stopách Cyrila a Metoděje

Jak se Veronika Havlíková dostala k cestování

Co je pro tebe cestování? Je to vášeň, posedlost...
Cestování je pro mě vášeň, ale ne vždycky to tak bylo. S rodiči jsme jezdili hlavně po České republice, takže už jako malá jsem si vytvořila vztah k poznávání nových míst a během studia na vysoké jsem začala víc cestovat po Evropě. Přišly první cesty do Afriky, Asie, Jižní Ameriky a už se to rozjelo.

Ty jsi nebo jsi bývala na cestách jakou část roku?
Když jsme byli s manželem sami dva, cestovali jsme i sedm měsíců v roce. Teď s trochu jiným režimem už to není tolik, ale snažíme se přizpůsobit práci i volný čas tomu, abychom co nejvíce cestovali. Ale nikdy tam poté, co se nám narodila dcera, nebyla žádná stopka. Nepřišlo takové to, že bychom si řekli: „Ne, už nebudeme cestovat, je to komplikovanější.“ Není to, jako když jsme byli sami, ale řekla bych, že zatím žádná překážka nebyla nepřekonatelná.

K tomu se ještě dostaneme. Já mám takovou věc, na kterou se ptám sama sebe anebo cestovatelů, kteří jsou třeba půl roku pryč: „Kde berou peníze?“ Pardon za tu drzou otázku, ale jak se to dělá, být třeba sedm měsíců na cestách?
U mě to přišlo postupně. Během studií na vysoké škole jsem si přivydělávala brigádami, a když se mi cestování dostalo pod kůži, tak jsem začala hledat způsoby, jak si vydělat na cestách. Takže jsem začala psát články o cestování pro různé magazíny a potom přišla práce překladatelky na volné noze, což je práce snů. Jedná se o zahraniční klienty hlavně z oblasti cestovního ruchu a médií.

Víš, kolik zemí už jsi navštívila a kolik jsi jich procestovala?
Přestala jsem to počítat u padesáti, protože jsem zjistila, že to pro mě není důležité. Ráda poznávám nové země, ale zároveň se ráda vracím tam, kde je mi dobře, a řekla bych, že zrovna do Asie se vracím každý rok na místa nebo do zemí, které už jsme procestovali.

Mohlo by Vás zajímat:

Trendy "weekend bag": Stylové modely cestovních zavazadel z kůže i sportovní varianty oceníte na kratších cestách

Levné cestování podle Veroniky Havlíkové

Existují fígly, jak cestovat levně, jak se levně ubytovat a levně jíst, aby to pro člověka, když je tak dlouho pryč, bylo co nejvýhodnější?
Nejdůležitější je koupit levné letenky, protože to činí největší část rozpočtu. Když se jedná o dálkové lety, je výhodné ji koupit třeba půl roku dopředu, a když se jedná o lety po Evropě, třeba i teď na léto, tak nízkonákladovky to dávají pár měsíců nebo týden předem, takže člověk musí být flexibilní, reagovat rychle. To pro lidi, kteří plánují dovolenou dlouho dopředu, asi není úplně aktuální.

A další úspora?
Potom se dá ušetřit na ubytování. Záleží na tom, jestli zvolíte Booking, Airbnb, a jestli tam jedete na kratší, nebo delší dobu, protože když jedete na delší dobu, můžete se ubytovat třeba ve vilce, která je mnohem levnější než hotel.

A co se týče jídla, jak se dá ušetřit?
Můžete se stravovat na ulici, jíst street food, všechno stojí pár korun. Když jsem začínala cestovat a neměla takový budget, tak jsem letěla na měsíc do Indie a vyšlo mě to i s letenkou na 6 000 Kč. Je to už hodně let zpátky, ale letenka stála čtyři tisíce a zbytek bylo jídlo, přesuny, vlastně všechno. Ano, bydleli jsme v pokoji bez oken, stravovali se na ulici, což mě potom stálo týden, kdy jsem se z toho zdravotně vzpamatovávala, a místo vnitrostátního přeletu jsme zvolili cestu autobusem, která trvala 20 hodin. Ale když je člověku 20 nebo 25 let, tak tohle neřeší, a já v tu dobu byla ráda, že na tom místě jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Slavná pětičlenná rodina Šiklových žije napůl na Bali: Děti cestování rozvíjí a mají kamarády po celém světě

Veronika Havlíková o cestování s malým dítětem

My teď otevřeme velkou kapitolu, protože jsme zmiňovaly, že nejdřív jsi neměla dítě. Teď ho máš, a ani to tě nezastavilo v cestování. Spousta lidí přitom tvrdí, že to nejde.
Pro mě je cestování s dítětem absolutně přirozená věc. Jak jsme cestovali sami, dcerka do toho přišla a cestuje s námi. Je to hodně o nastavení rodičů i maminky. Když je ona v klidu, tak i dítě to zvládne. Čím dřív se začne, tím líp.

Kdy jste začali? Kolik bylo dcerce?
Holčičce byly tři měsíce. To jsme vyrazily s kamarádkami na Fuerteventuru na dámskou jízdu surfovat a bylo to úplně bez problémů. Půjčily jsme si auto, projely jsme ostrov. Dcerka to zvládla v pohodě, a i teď zvládá dlouhé lety a dlouhé přejezdy úplně bez problémů. I po Asii. Nikde jinde jsme s ní tedy ještě nebyli. Do Afriky nemám odvahu ji vzít, do Jižní Ameriky už vůbec ne. Ono je to i hodně daleko a člověk to tam tak nezná.

Asie je baby friendly, ano.
Ano, je hodně baby friendly, i když třeba co se týče mé oblíbené Srí Lanky, tam jsem měla špatný úsudek, když jsme tam s dcerkou před dvěma lety byli. To nebyla vhodná lokalita. Arugam Bay je menší surfařská vesnička, takže je to super, když milujete surfování. Půjčíte si skútr, můžete jezdit tam a zpátky 20 km, vidíte slony ve volné přírodě, chrámy. Je to fakt nádhera, ale pro dítě to není vůbec vhodné.

Další strašák bývá letadlo. Tys říkala, že to nebyl problém, ale pojďme si říct, že když lidé vidí při nástupu do letadla miminka, čekají, že bude řev. Setkávala ses s nějakými hejty, odsouzením, nebo bylo všechno v pohodě?
Já se vystresovala sama, než jsem do toho letadla šla, přesně jsem si říkala, že bude lidem vadit, když bude dcerka plakat, ale nakonec to dopadlo dobře. Samozřejmě, že plakala, že tam byly i situace, které v letadle zažije každý rodič, kdy dítě nelze utišit, lidé se začínají otáčet a vy si říkáte, bože, kéž bych tu nebyla. Ale všechno se to zvládlo. Do jednoho roku existují v letadle postýlky, které se zacvaknou do hlavní stěny a miminko tam může prospat celou cestu, což jsem dcerce párkrát záviděla. Teď s sebou vozíme knížky, hry. Dlouhé lety jsou většinou přes noc, takže dítě je prospí, a probudí se, kdy má.

Od té doby, co cestuješ s dítětem, myslíš třeba víc na to, jaké je v dané zemi zdravotnictví?
Ano, ještě když jsem cestovala jako bezdětná kolem těch 20 nebo 25 let, tak jsem byla hodně naivní a tohle vůbec neřešila. Člověk si nepřipouští nějakou smrtelnost nebo to, že by se mu mohl stát úraz. Párkrát se nám to vymstilo. Muž havaroval na motorce a já šlápla na trn v džungli, protože jsem tam šla v žabkách. Klasika. Začalo se mi to zanicovat a musela jsem na zákrok, při němž mi to rozřízli. Nebylo to nic příjemného. Byla jsem na Srí Lance ve vládní nemocnici, kde se tedy nic neplatilo a já ani neměla pojištění. To jsou takové vykřičníky, naštěstí malé. Nebylo to nic hrozného, ale člověk si uvědomí, že kdyby to bylo něco většího, tak už je problém. A když se mi narodilo dítě, získala jsem větší zodpovědnost. Už tady nejsem jenom já, musím tady být i pro dítě.

Jaká opatření jste tedy přijali?
Když někam jedeme, máme přehled o tom, kde je nejbližší nemocnice a jaká je. Teď nás přátelé zvali na nějaký vzdálený ostrov, bylo opravdu složité se tam dostat. Letíte z Bali a potom je to ještě celý den přestupů. Ten ostrov je nádherný, je to ostrov Robinsona Crusoe, nikde tam nic není, fakt nádhera, ale s dítětem by to bylo riziko.

Mohlo by Vás zajímat:

Jak jsme cestovali za socialismu: Katalog Čedoku pro rok 1986 slibuje Výstavu úspěchů hospodářství SSSR i noční New York

Veronika Havlíková o hejtech

Ty máš i web, kde udílíš nejrůznější rady, také jsi aktivní na sociálních sítích. Setkáváš se i s hejty nebo se závistí, že vedeš takovýto život a že to zvládáš právě s dítětem?
Já se s tím setkávala hlavně na začátku, kdy jsem v 25 letech psala cestovatelský blog. Spousta lidí měla narážky na to, čím si asi můžu přivydělávat, že si takhle cestuju.

Proto jsem se zeptala hned na začátku.
Málokdo chápe, že se dá levně cestovat i mimo Evropu. Lidé mi nevěřili, že to jde. Ale já to měla vždycky tak, že jsem se odněkud vrátila a už jsem číhala na levné letenky. A všechno, co jsem vydělala, jsem vracela do cestování. Teď se mi na Instagramu vytvořila taková příjemná komunita lidí, kteří rádi cestují, někteří mají i děti, a přijde mi, že se spíš ptají, chtějí vědět nějaké rady, tipy, ale nikdo tam nekritizuje, nehejtuje, za což jsem ráda.

Tyhle cesty tě mimo jiné inspirovaly i k tomu, že jsi napsala knížku Domov je stav mysli.
Ano, i cesty mě inspirovaly. Najdete tam pár mých oblíbených míst, ale jinak mě inspirovaly hlavně mezilidské vztahy napříč generacemi.

O čem ta knížka je?
O ženě, která řeší vztahy s rodiči, s prarodiči. Celkově je to kniha o mezilidských vztazích napříč generacemi. Každý, ať je mu 20 nebo 90, si v tom něco najde.

Co dalšího prozradila Veronika Havlíková v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?

• Jak se stát cestovatelem
• Kam by se teď lidé měli podívat
• Jak se v různých částech světa chovají k ženám
• Kam se vždycky ráda vrací
• Jak to aktuálně vypadá na Bali s množstvím turistů

Na fotografie z cest Veroniky Havlíkové se můžete podívat v naší galerii.

Galerie Dovolená za hubičku: Měsíc v Indii za 6 tisíc a další úsporné tipy profesionální cestovatelky

+ 8 fotek + 9 fotek