Simona (34): Z obyčejného sbírání hub se stalo drama. Moje bloudění v lese ale nakonec přineslo něco nečekaného

Už dlouho vím, že mám špatný orientační smysl. Dokážu se zamotat i ve velkém obchodním centru. Jednou mě také hledali na táboře, kde jsem se jako jediná nevrátila z bojovky. Tenhle nepříjemný zážitek ale nakonec vystřídal jiný. O dost děsivější. Naštěstí ale vše dopadlo dobře...

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (36): Nejhorší chvíle života se změnila v něco krásného. Při hledání ztraceného syna jsem našla i velkou lásku

Výlet, který se zvrtnul

Moje kamarádka je vášnivá houbařka, ale ne aktivní řidička. Takže mě poprosila, zda bych s ní vyrazila do lesa. Přeci jen vydat se na houby autobusem je dost logisticky náročné.

A tak jsme v pátek ráno vyrazily. Doufaly jsme, že nebude tolik houbařů, když je všední den. Kamarádka vytipovala lesy, které zná a odkud bychom se měly vrátit s pěkným úlovkem.

Já osobně na houbaření moc nejsem, ale když už jsem měla volno a nic v plánu, byla jsem ráda, že si v lese hezky vyčistím hlavu. Každopádně jsem kamarádku také předem varovala: „Víš, že se dokážu ztratit i v obchodním centru, natož v lese.“
Ona se jen zasmála a mávla rukou. „Neboj, to zvládneme.“

Jenže po hodině chození po lese jsem měla nějak dost. Řekla jsem kamarádce, že si chvilku odpočinu a doženu ji. Ukazovala mi přitom, jakým směrem se vydává. Já ji to odkývala a byla přesvědčená, že to zvládnu. Jenže pak jsem našla úžasné místo, kde jsem zahlédla asi dvacet hříbků. A opodál byly další a další... Tak jsem nadšeně sbírala a motala se mezi stromky. Když jsem se chtěla vydat dál, najednou jsem nevěděla, kterým směrem jít. Byla jsem celá zamotaná. Volala jsem kamarádku na celý les, ale nikdo neodpovídal.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (27): Ztratila jsem zásnubní prsten a byla z toho nešťastná. Nejvíc mě ale mrzela reakce rodiny

Byla jsem vyčerpaná a zoufalá

Zkoušela jsem jí zavolat, ale mobil mi ukazoval žádný signál. O to horší bylo, že po pár minutách se mi telefon úplně vybil. Já hloupá jsem si ho ráno zapomněla nabít. Doufala jsem, že budu kamarádce v patách a nebudu ho k takovým věcem potřebovat. Jaká chyba!

Začala jsem panikařit. Chodila jsem pořád dokola a začalo mi být nevolno. „Co teď? Co když tu budu bloudit celé hodiny a zůstanu tu až do rána?“ honily se mi hlavou ty nejčernější myšlenky.

Po dlouhém bloudění mezi stromy jsem konečně uslyšela hluk a zahlédla světlo. „Silnice! Uf, jsem zachráněna!“ vykřikla jsem nahlas. Jelikož jsem byla už dost unavená a nechtělo se mi jít ještě několik kilometrů po silnici do nejbližší vesnice, napadlo mě, že zkusím stopovat. Měla jsem ale velký strach. Nikdy jsem to nedělala a hned mě zase napadaly děsivé scénáře s uchýlenými řidiči, co rádi berou stopařky...

Mohlo by Vás zajímat:

Martin (45): Šel jsem na houby a kromě nich jsem si domů přinesl něco nečekaného. Teď se má soused čeho bát

Možná to byl osud

První dvě auta projela bez zastavení. Až to třetí zpomalilo. Otevřelo se okénko a mladý muž se zeptal: „Slečno, potřebujete pomoct?“ Chvíli jsem váhala, ale vypadal opravdu sympaticky. Ne jako úchyl nebo vrah. Nastoupila jsem a cítila, jak se mi trochu ulevilo. Přesto jsem byla ostražitá. Hned jsme se ale zapovídali a já nemohla uvěřit tomu, že jsem měla při svém prvním stopování takové štěstí. Byl sympatický, vtipný a ochotný.

Zavezl mě k sobě domů, nabídl mi čaj a nechal si nabít můj mobil. Zavolala jsem kamarádce. Byla v šoku, ale šťastná, že jsem v pořádku. Prý už málem volala policii.

Když jsme se loučili, usmál se a řekl: „Co kdybychom se viděli i jindy? Bez hříbků a bloudění?“ A já jen s úsměvem kývla. Kdo by řekl, že den plný strachu může skončit tak příjemně. A kdo ví, třeba tenhle dramatický zážitek byl opravdu osudový. A já díky svému zachránci nebudu už nikdy ztracená...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (27): Nesnáším chození na houby s manželem. Dělám to jen proto, abych ho potěšila