Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Tereza vychovává čtyřletého syna sama a někdy je to pořádná jízda. Její chlapeček je totiž velmi divoký a často jí připraví perné chvilky. Jako naposledy, když se v nestřeženém okamžiku ztratil v obchodním centru…
Ty chvíle zoufalství a strachu bych nikomu nepřála. Stačilo pár vteřin, a naše hezké odpoledne se změnilo v pořádné drama. Můj syn David se totiž rozhodl, že si se mnou zahraje na schovávanou. Zatímco on to bral jako dobrodružnou hru a zábavu, já byla na omdlení. A nikdy by mě nenapadlo, jak taková šílená situace může taky dopadnout…
Stačilo pár vteřin nepozornosti
Od rozvodu to nemám jednoduché. Davidův tatínek nejenže odešel za jinou ženou, ale pořídil si s ní další dítě. A o Davídka se moc nezajímá. Jsem na něj většinu času sama, a přiznám se, že mi dává pořádně zabrat. Můj čtyřletý syn je totiž jako neřízená střela a energie má za tři. Většinu času na něj jen pokřikuji: „Nelez tam! Dávej pozor! Pojď sem! “
A když jsme spolu v obchodě, je to obzvlášť náročné. Nakupování ho dost nebaví, a tak ho musím všelijak motivovat. Například tím, že když vydrží, dostane odměnu. Vím, že to není moc výchovné, ale nic jiného nezabírá. A nákupy jsou nutnost. Snažím se je aspoň zkrátit na nezbytně nutnou dobu…
Zoufale jsem pobíhala po obchodě a hledala ho
Před pár týdny jsem ale zažila něco, na co nikdy nezapomenu. Byli jsme ve velkém hypermarketu a já si vzpomněla, že jsem něco zapomněla ve vedlejší uličce. Davídek stál zrovna u stojanu s Legem a nemohla jsem ho odtamtud dostat. A tak jsem si jen narychlo odběhla. Bylo to otázkou několika vteřin. Jenže když jsem se vrátila, byl pryč. Vozík stál na místě, ale po synovi ani stopy.
Polil mě studený pot. Začala jsem ho volat, běhala mezi regály. Lidé se otáčeli, nikdo ho nikde neviděl. Nakonec jsem, celá vyděšená, doběhla za ochrankou. Třásla jsem se, hlavou mi běžely ty nejhorší scénáře. A začala koktat: „Má na sobě červenou mikinu, modré kalhoty, jmenuje se David.“ vyhrkla jsem na pána v uniformě.
Vynořil se s cizím mužem
Za chvíli se z reproduktorů ozvalo hlášení a obchodní centrum jako by se na moment zastavilo. Doufala jsem, že to David uslyší a odněkud vyběhne. Ale ani další, nekonečně dlouhou minutu, nic. Myslela jsem, že už strachy omdlím. „Určitě ho někdo odvedl!“ napadl mě ten nejhorší scénář. A pak… jsem ho uviděla. Vyšel zpoza rohu s neznámým mužem. Smál se, jako by se nechumelilo, a vesele mi mával.
„Dobrý den, myslím, že tohle bude váš uličník,“ usmál se muž. „Schoval se za stojan s oblečením a vybafl na mě. Málem jsem dostal infarkt.“ Já měla v tu chvíli chuť syna rozcupovat i obejmout zároveň.
„Davide! Víš, jak jsem se o tebe bála! Tohle vůbec nebylo vtipné. Víš, co se všechno mohlo stát?“ zvýšila jsem hlas, když jsem ho objala. Pak jsem se otočila k muži: „Já… vám hrozně děkuju.“ A znovu jsem se rozbrečela, tentokrát úlevou. A nejraději bych toho sympatického muže také objala…
Jeden dortík a vše vypadá nečekaně růžově
Když viděl, jak se pořád celá klepu, navrhl, že nás s Davidem pozve do cukrárny, která byla hned vedle. „Jedna šlehačková terapie neuškodí,“ usmál se. Souhlasila jsem. Potřebovala jsem se trochu zklidnit. Sezení u kafíčka, dortu a poháru bylo neskutečně příjemné. Povídali jsme si, smáli se, David byl kupodivu klidný. A Adamovi, tak se můj zachránce jmenuje, pořád něco vyprávěl a ukazoval v jeho oblíbené knížce.
Najednou jsem se úplně zklidnila a bylo mi strašně hezky. Jako kdybych Adama znala léta. Byl tak milý a k Davidovi se choval tak přirozeně. Vůbec se mi nechtělo domů. Nakonec jsem Adama poprosila, zda by mi dal své číslo, že bych mu ráda ještě nějak poděkovala. Ale bála jsem se, že odmítne.
„Jistě má manželku a rodinu a na na nějaké další setkání s bláznivou matkou už nemá čas a chuť...“ napadlo mě. Ale on nadšeně souhlasil. Vyměnili jsme si tedy čísla a od té doby jsme v kontaktu. Už jsme byli několikrát na hřišti a pak na kávě. David se na Adama vždy těší, a já se přistihla, že i mně je s ním neskutečně dobře. A je to vzájemné. A tak to vypadá, že nejhorší chvíle, kterou jsem zažila, mi přivedla do života velkou naději a lásku. A možná se i David vedle svého hrdiny zklidní.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
