Facebook
Instagram
Květa s Honzou jsou manželé už patnáct let. Mají spolu dvě děti. Minulý týden u nich někdo zvonil. Květa šla otevřít a u dveří stála rozzlobená žena s malým klukem. V ten okamžik prasklo Honzovo mnohaleté tajemství.
Už týden mě bolí hlava, skoro nejím a mám pocit, že se zblázním. Musela jsem si v práci vzít volno. V tomto stavu nemohu jít mezi lidi.
Těšila jsem se na pohodové chvíle ve dvou
Od rána jsem měla šrumec. Po práci jsem letěla nakoupit dětem kosmetiku na tábor a vybrat nějakou lepší bonboniéru pro paní učitelky. Zítra je vysvědčení a pro paní učitelky nekupujeme květiny. Těch mají dost, proto jim dáváme něco sladkého na nervy. V místní rodinné manufaktuře vyrábějí výbornou čokoládu s ovocem.
Těšila jsem se na dny volna, až děti odjedou. Určitě zajdeme s Honzou do kina a na večeři. Jako za starých časů. A budu odpočívat. Už jsem se viděla po práci na zahradě na lehátku s knihou v ruce. Tyto myšlenky mě držely nad vodou, abych vydržela šrumec kolem konce školního roku. Domů jsem dorazila jako první. Začala jsem připravovat večeři. Za chvíli dorazil Honza. Byl nějaký přešlý. Asi taky přepracovaný. Poslední dobou se vracel z práce čím dál později. Podnikatel. Musel se ohánět.
Zvonek, který jednou provždy vše změnil
Podle křiku jsme poznali, že dorazily děti. Byly na školním výletě. Máme dvojčata ve stejné třídě. Po večeři jsem připravovala dětem oblečení na poslední školní den, když zazvonil zvonek. Šla jsem otevřít a u dveří stála žena asi v mém věku. Podle výrazu tváře naštvaná a za ruku vedla malého kluka. "Už to dál nebudu snášet. Mám toho plný zuby. Tohle je Honzův syn a chci přispět na společnou dovolenou u moře," vyhrkla na mě ta cizí žena.
Stála jsem ve dveřích jako opařená. Nebyla jsem neschopná pohybu. Koukala jsem na ni a toho kluka. Vtom jsem zaslechla: "Stálo ti to za to? Ničeho tím nedosáhneš. Platím ti štědré alimenty. Co víc chceš?" Otočila jsem se na Honzu, který mě požádal, abych šla do kuchyně. Honza se ženou a klukem zůstali venku a v autě pár minut něco řešili. Podle gestikulace bouřlivě. Seděla jsem na gauči a koukala před sebe. Právě se mi rozpadl život. Během vteřiny.
Nedokážu se přenést přes to, že mi manžel lhal
Honza ke mně přišel a sedl si vedle mě: "Květo, promiň. Kdysi jsem uletěl a vyspal se po jedné chlastačce s kámošema s Pavlínou. Byla servírka a pak jsme se ještě párkrát sešli. Tvrdila mi, že bere prášky. A pak mi řekla, že je těhotná. Asi chtěla dítě a viděla mě jako vhodného adepta na otce. Nevím. Dával jsem jí peníze na potrat, ale nešla. Nejsem uvedený ani v rodném listě. Ale celý roky mě vydírá. Dávám jí dost peněz, slíbila, že to zůstane mezi námi. Ani kluk o mně neví. A teď poprvé jsem couvnul a peníze na dovolenou u moře jí nedal."
Brečela jsem. Nemohla jsem vůbec mluvit. Byla jsem akorát schopná Honzovi říct, ať mě nechá samotnou. Už je to týden a můj stav se nezlepšil. Jsem ráda, že děti odjely na tábor a já se můžu vybrečet, nemusím se přetvařovat a můžu tu být jen sama pro sebe. Vůbec nevím, co mám dělat. Nevím, zda mu zvládnu odpustit. Nevím, zda ustojím Honzovu zradu. Honza mě každý den ubezpečuje o své lásce a prosí mě o odpuštění. Nejhorší je, že jsem naše manželství považovala za šťastné. A najednou taková rána.
Ze dne na den má můj manžel dítě o tři roky mladší než naše dvojčata. Ví, že mu po světě chodí další syn a vůbec se k němu nehlásí. Ignoroval ho a celých pět let se radši nechal vydírat. Nevím, zda by pro mě bylo přijatelnější, kdybych to věděla od začátku. Vlastně nevím nic. Vůbec nevím, co mám dělat. Jsem absolutně na dně. A co je nejhorší, ani nevím, zda Honzovi můžu ještě věřit. V čem dalším mi každý den lže? Evidentně to umí dobře.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
