Mariana (45): Při slavnostní večeři nám dcera sdělila vážné rozhodnutí. S manželem nevíme, co dál

Moje dcera Eliška oslavila před půl rokem osmnácté narozeniny. Je to pro ni velký mezník. Myslí si, že je dospělá. Měla jsem to tak také. Až po několika dalších letech mi došlo, že osmnácté narozeniny nic zvláštního neznamenají.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (52): Vždy jsem byla jiná, což mě stálo vztah s rodiči. Teď mám poslední šanci vše napravit

Dcera by chtěla bydlet se svým přítelem

Všechny naše problémy začaly před necelým týdnem, když byl dceřin přítel Tomáš (20) u nás na večeři, během které nám oznámili, že spolu chtějí bydlet. Abych uvedla všechny okolnosti, proč je naše rozhodnutí tak těžké, musím zmínit, jak se Eliška s Tomášem před rokem a půl seznámila.

Jako spousta mladých lidí se "potkali" na internetu. Nejdříve si jen chatovali, následně došlo i k osobnímu setkání. Oni to ale měli komplikovanější než většina lidí. Dělí je od sebe více než 400 km. My bydlíme v Ostravě, zatímco Tomáš je z Plzně.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (40): Když jsme k sobě s mámou konečně našly cestu, dozvěděla jsem se zdrcující zprávu

Manželovo stanovisko je jasné

I přes tuto vzdálenost se dali dohromady. Nemohli se navštěvovat každý týden, ale jednou za dva nebo tři týdny se na víkend potkali. Upřímně jsem se domnívala, že jim vztah na dálku dlouho nevydrží, ale měla jsem mladým věřit, oba se mají opravdu rádi, a proto jsou spolu dodnes.

Během oné večeře nám s manželem oznámili, že chtějí svůj vztah posunout dál. „Rozhodli jsme se k sobě nastěhovat,“ oznámila nám Eliška. „Dokončím školu a chci jít k Tomášovi do Plzně. Sehnali bychom si podnájem a konečně bychom byli spolu,“ dodala. Vyrazila nám tím dech. „To ti nikdy nedovolím. Jsi ještě moc mladá na to, abys dělala taková rozhodnutí. Je to špatný nápad,“ vypěnil můj muž. Já ho ale začala krotit. „Nejdřív bych si ráda o tom promluvila s tatínkem o samotě, je to velmi těžké rozhodnutí,“ řekla jsem mladým.

Mohlo by Vás zajímat:

Soňa (24): Rodiče odsuzují mé povolání. Já se ho však za žádnou cenu vzdát nehodlám

Snažíme se najít rozumné řešení

Po večeři jsme si tedy s manželem sedli a začali přemýšlet, co dělat a jak se máme rozhodnout. Máme jim to povolit, nebo spíš zakázat? Vzdálenost, která by nás dělila, je opravdu velká a oba jsme upřímně doufali, že půjde ještě někam studovat, a ne že nastoupí hned po maturitě do práce. První, co nám tedy přišlo na mysl, je jim to zakázat. Na druhé straně je Eliška dospělá, a navíc pokud jí to zatrhneme, může se na nás naštvat a celá naše situace se jen zhorší.

Ani po týdnu jsme nedošli k žádnému závěru. Prostě nevíme, jak se rozhodnout a co by bylo nejlepší pro naši dceru. Její přání je dost jasné, avšak je už natolik dospělá, aby věděla, co dělá?

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (63): Snacha se ke svým dětem nechová férově. Jenže já jí nemohu nic říct

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.