Facebook
Instagram
Ingrid žije s partnerem rok v pronájmu. Jejich idylický vztah kazí ale jedna skutečnost. V bytě nejsou sami, od určité doby ho obývá i přítelův nejlepší kamarád, což Ingrid značně štve.
Rozumím tomu, že bytová situace je teď značně komplikovaná, a chápu, že když se někdo dostane do šlamastyky, neměli bychom ho nechat na holičkách. Ale čeho je moc, toho je příliš.
Bydleli jsme dlouhou dobu se spolubydlícími
S Danielem (30) chodím víc než pět let. Seznámili jsme se v posledním ročníku našich studií, a proto pro nás bylo velmi náročné najít si společné bydlení. Nemáme bohaté rodiče, kteří by nás sponzorovali, a tak jsme byli hned od začátku odkázaní sami na sebe.
Ani ne rok po seznámení jsme se rozhodli sestěhovat. Najít si pronájem byl moc velký luxus, ani jeden jsme moc nevydělávali, a tak jsme se rozhodli pro spolubydlení. Tři roky jsme tak s Danielem sdíleli jeden pokoj a s dalšími třemi lidmi kuchyň a koupelnu.
Soukromí jsme si dlouho neužili
Když jsme se před rokem konečně nastěhovali do vlastního pronajatého bytu, kde jsme bydleli jen my dva, byla to naprostá paráda. Člověk se nemusel neustále hlídat a mohl si konečně užít trochu soukromí. Tahle idyla bohužel netrvala moc dlouho.
Před dvěma měsíci za námi přišel Danielův kamarád. „Rozešel jsem se s Klárou,“ řekl nám. „Měli jsme už delší dobu nějaké problémy a když zjistila, že jsem jí zahnul, vyhodila mě, a jelikož jsem pracoval u jejího táty, rovnou mi řekla, ať už se tam taky neukazuju,“ dodal. Tím shrnul svoji nelehkou životní situaci a poprosil nás, jestli mu na chvíli neposkytneme přístřeší.
Danielův kamarád se nechce odstěhovat
Daniel ho samozřejmě nemohl odmítnout, a tak jsme ho ubytovali u nás v obýváku na gauči. Já si naivně myslela, že si za dva týdny najde nějaké jiné bydlení, on u nás ale zůstává už druhým měsícem a nevypadá to, že by se chtěl stěhovat. Práci si stále nenašel, a proto nemá šanci ani získat peníze na jiné bydlení.
A tak jsme si musela znovu zvyknout na nedostatek soukromí. Nemůžu se chovat spontánně, protože vím, že ať půjdu kamkoliv, narazím na cizí osobu. Nemůžu chodit nahá z koupelny nebo si zpívat ve vaně. U všeho, co dělám, se pořád musím kontrolovat a už mi to začíná lézt na nervy. Nejraději bych Danielova přítele vyhodila z bytu, ale to bohužel nejde.
Další příběhy ze života ➔
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
