Facebook
Instagram
Patricie prodělala rakovinu prsu. Kdyby jen tušila, že to nebude ten nejtěžší boj, který bude svádět. Během chemoterapie přišla o vlasy, což velmi špatně nesl její manžel Mirek. A tak sotva se vyhrabala z nejhoršího, musela zachraňovat jejich vztah.
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem si nahmatala bulku v prsu. ,,Rakovina?“ napadlo mě tehdy. ,,Ne, to se mi nemůže stát,“ řekla jsem si pro sebe a dál tomu nevěnovala pozornost. Až kamarádka mě donutila, abych zašla na vyšetření.
Kvůli chemoterapii mi začaly padat vlasy
Díky bohu, že jsem to nenechala být. Nádor se dal lehce operovat. Nevázaly se k němu žádné metastáze. Operace jsem se nebála. Spíše toho, co mělo následovat po ní. Čekalo mě pět cyklů chemoterapie. Manžel Miroslav (45) mi byl velkou oporou. Někdy jsem měla dokonce pocit, že se bojí víc než já.
,,Všechno bude dobré, uvidíš,“ chlácholil mě. ,,Však já vím,“ odpovídala jsem a věřila, že je všechno na dobré cestě. Kdo chemoterapii nezažil, nemá ponětí, co je to za hrůzu. Je vám několik dní špatně. Sotva to rozdýcháte, jdete na další. Já jsem to dávala jen díky Mirkovi a synovi Kubovi (13). Už kvůli němu jsem to prostě musela zvládnout.
Tušila jsem, že během chemoterapie přijde člověk o vlasy a obočí. Toho jsem se velmi bála. Moje kštice patřila k mým přednostem. Dělala mě ženou. Teď mi vlasy začaly pomalu vypadávat. Byl to žalostný pohled.
Manžel se mě začal štítit, syn se mě bál
Kuba z toho byl celý nesvůj, styděl se za mě. Blízcí sice věděli, čím si procházím, ale znáte lidi. Spolužáci se Kubovi smáli, že má plešatou mámu. Když ten den nastal a já neměla na hlavě jediný vlas, dostalo mě to. Pohled do zrcadla byl do nebe volající. Utěšovala jsem sama sebe. ,,Proč řveš? Porazila jsi rakovinu a brečíš nad vlasama? Prober se!“ povzbuzovala jsem se.
Denně jsem si musela opakovat, co je v životě důležité. Nebylo to pro mě vůbec jednoduché, protože Mirkův přístup ke mně se změnil. Přestal se mě dotýkat, neřekl mi jen tak: ,,Dnes ti to vážně sluší.“ Vyhýbal se jakýmkoliv intimnostem. Nemluvil se mnou. Neměla jsem mu to za zlé. Sama jsem viděla, jak vypadám. Vyhublá bledá plešatá žena.
Místo toho, abych se radovala, že jsem tu mrchu porazila, jsem byla na dně. Pro Mirka jsem byla prašivá a nepřitažlivá. Vlastní syn se mě tak trochu bál a nevěděl, co si má myslet. Aniž bych to doma řekla, vyhledala jsem psychologa. Nutně jsem o tom potřebovala mluvit s někým, kdo mě nezná. Jen se z toho všeho vypovídat.
Musela jsem bojovat o záchranu manželství
Najednou jsem sváděla další boj. A to o záchranu manželství. Terapie mi velmi pomáhala. Jakmile to šlo, vrátila jsem se do práce. Kolegové o všem věděli a nikdo se mě na nic neptal. Jen si pro mě přichystali menší překvapení. Složili se mi na novou paruku. Kamarádka Jana jim řekla, jak moc mě ztráta vlasů trápí.
Musela jsem si na paruku nejprve zvyknou, ale doma to zabralo. Mirek ve mně najednou zase viděl tu krásnou ženskou, kterou si před lety bral. Někdo si řekne, že ztráta vlasů během rakoviny je to nejmenší. Bohužel to není pravda. Sebere vám to poslední kus sebevědomí, který máte. Mirek dochází na terapie se mnou. Doufejme, že to nejhorší jsme už překonali.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
