Františka (52): Manžel mě neustále nutí, abych byla mimo domov. Je vyčerpávající žít s tím, že má rád samotu

smutná
Zdroj: Vygenerováno pomocí AI

Františka je třicet let vdaná. Byla to velká láska, ze které nezbylo nic. Manžel Petr neustále Františce zařizuje pobyty mimo domov. Na jeho chování je znát, že je mu lépe samotnému než v přítomnosti jeho manželky. A Františku tato skutečnost trápí.

Adéla Šťastná
Adéla Šťastná 11. 11. 2026 09:00

„Jasně, mamku sbalím a odvezu vám ji tam na víkend. Ona vám ráda pomůže,“ slyšela jsem manžela, jak si telefonoval s dcerou. Zase mi zařídil bez mého vědomí pracovní víkend u dcery. S jediným úmyslem: aby byl doma sám a měl klid.

Divné klima v naší rodině mě trápí

Jsme s Petrem manželé třicet let. Byla to velká láska, z které nezbylo nic. Jsme jako dva kamarádi. Bratr se sestrou. Dva lidé, kteří se nehádají. Nemají proč. Už mezi námi není erotika. Už necítíme vzrušení. Už jsme si v tomto směru jedno. Máme se rádi. Ale jinak. Pojí nás rodina, společné děti a majetek.

Už jsme si asi v životě předali vše, co jsme mohli. Už jsme prožili vše, co jsme prožít měli. Ale já i Petr jsme lidé, kteří neumí dělat velká rozhodnutí. A tak se pereme se životem, jak umíme. Po práci si dáme kávu, kde si řekneme pár slov, a pak si jdeme každý po svém. Já na zahradu nebo si čtu knihu. Petr se dívá na televizi nebo něco dělá v garáži. V posteli si řekneme strohé „dobrou“ a spíme.

Smířím se se vším a manžel to ví

S manželem se nehádáme. Doba, kdy jsme o něco bojovali, je pryč. Každý si plníme své povinnosti a neřešíme, zda to dotyčný udělá zítra nebo za týden. Naše manželství je vyhořelé. Ale stojí na pevných základech. Oba víme, že takto žili naši rodiče a my jsme ve fázi, že respektujeme, že takto budeme žít taky.

Jenže Petr má takový nešvar. Snaží se mě za každou cenu dostat z domu. Neustále podněcuje moje kamarádky, abychom jely na dovolenou nebo prodloužený víkend. Kupuje mi relaxační víkendy pro dvě osoby, ale na poslední chvíli onemocní, a tak jedu s kamarádkou. Dostávám lístky do divadla na druhém konci republiky, abych tam musela i přespat. Petr je vynalézavý. Miluje být doma sám. Asi pro ten pocit svobody.

Není v tom nevěra, jen lenost a pohodlí

Petr mě nepodvádí, když jsem pryč. Leží na pohovce celý den v trenkách, dívá se na televizi, nemyje se a nosí si z lednice jídlo. To je totiž u mého manžela dokonale strávený čas. Podivná kratochvíle. Libůstka. Pocit, že je doma sám a nemusí nic. Nakoupí si salámy, majonézové saláty a rohlíky, pivo, chipsy a tlačí to do sebe celý den.

A já mlčím a trpím. Poslední dobou totiž manžel vymyslel další fígl, jak mě dostat z domu. Zařizuje mi pracovní víkendy u dcery. Domluví s dcerou, že pohlídám vnoučata, pomohu s úklidem a ještě dceři nakecá, že se na to těším. Mrzí mě, že mému manželovi je samota příjemnější než moje společnost. Mrzí mě, že mě neustále vyhazuje z mého domu. Mrzí mě, že ani jednou nedokáže jet jako můj doprovod na nějakou akci, kterou mi koupil. Bolí mě to, co se z nás stalo.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články