Petra (42): Našla jsem manžela své kolegyně na seznamce. Teď nevím, co s tím

Dlouho jsem se tomu bránila. Připadalo mi, že hledat lásku přes internet je trochu zoufalé, zvlášť když už mi není dvacet, ale dvaačtyřicet. Nakonec mě přemluvila kamarádka. „Peti, prosím tě, žijeme v jednadvacátém století. Kde jinde bys chtěla někoho potkat? V samoobsluze u rohlíků?“ smála se mi u vína. A tak jsem si jeden páteční večer, když už byl všude klid, nalila skleničku, stáhla si aplikaci a začala vyplňovat profil.

Ze začátku to byla vlastně docela zábava. Prohlížela jsem si fotky mužů, četla jejich popisky, občas se usmála nad tím, jak moc se někteří snaží vypadat mladší nebo drsnější. Občas jsem někoho posunula doprava, většinou ale doleva. Brala jsem to s nadhledem. Nečekala jsem zázraky, spíš jen takový lehký flirt, možná kávu s někým sympatickým.

Hana (50): Manžel o mně na seznamkách tvrdil, že jsem zemřela, aby mohl svádět cizí ženy

Zírala jsem na ten displej jako v tranzu

Byla sobota večer, když se to stalo. Seděla jsem na gauči s notebookem na klíně, v televizi běžel nějaký film, který jsem vlastně ani nesledovala, a já bezmyšlenkovitě projížděla další profily. A najednou se můj palec zastavil. Úplně jsem ztuhla. Z displeje se na mě usmíval muž v tmavě modré košili, opřený o kapotu auta. Znala jsem ten úsměv. Znala jsem tu košili.

Byl to Luděk.

Luděk, manžel mojí kolegyně Simony. Pětačtyřicetiletý sympatický chlap, kterého jsem viděla na našem vánočním večírku a který pro Simonu občas jezdil do práce. Zírala jsem na tu fotku a snažila se přesvědčit sama sebe, že je to jen nějaká neuvěřitelná podoba. Že to musí být někdo jiný. Ale ne. Jméno na profilu sice bylo „Luky“, ale další fotky mluvily jasně. Na jedné byl na horách, na druhé se skleničkou vína v restauraci, kterou znám. Podle všeho to byly docela čerstvé snímky.

„Hledám spřízněnou duši pro chvíle pohody a vášně. Jsem zajištěný, vtipný a vím, co chci,“ stálo v jeho profilu. Polil mě studený pot. Ruce se mi třásly tak, že jsem málem ten telefon upustila. Rychle jsem udělala snímek obrazovky, jako bych se bála, že ten profil každou vteřinou zmizí. A pak jsem jen seděla a zírala do tmy.

Adéla (35): Fešák ze seznamky měl úroveň, vilu a peníze. Jen mi zapomněl říct, že doma čeká žena a děti

Náš kancelářský ideál

Abyste pochopili, proč mě to tak sebralo, musíte znát Simonu. Simona je ten typ ženy, která potřebuje, aby všichni kolem věděli, jak je šťastná. Sdílíme spolu kancelář už tři roky a není den, kdy by se nezmínila o svém „Lúďovi“.

„Představte si, holky, Lúďa mi včera jen tak přinesl obrovskou kytici. Prý proto, že mě miluje,“ rozplývala se zrovna minulý týden u kávovaru. Nebo: „Tenhle víkend jedeme na wellness, Lúďa to zařídil jako překvapení k našemu výročí.“

Někdy to bylo až otravné. Její manželství působilo jako vystřižené z romantického filmu, zatímco my ostatní jsme řešily běžné starosti, hádky kvůli neumytému nádobí nebo, v mém případě, samotu. Občas jsem jí to štěstí i trochu záviděla. A teď jsem měla v telefonu důkaz, že ten její dokonalý Lúďa po večerech loví na seznamce ženy pro „chvíle pohody a vášně“.

Beáta (31): Myslela jsem, že jsem našla muže mých snů. Měsíc mě ale jen tahal za nos

Pondělní ranní káva měla hořkou pachuť

V neděli jsem nedokázala myslet na nic jiného. Mám jí to říct? Mám dělat, že jsem nic neviděla? Cítila jsem se, jako bych měla v kapse tikající bombu. Na jednu stranu mi Simony bylo strašně líto. Žije v iluzi, myslí si, že má doma poklad, a přitom se jí manžel směje za zády. Kdybych byla na jejím místě, určitě bych chtěla vědět pravdu. Nechtěla bych ze sebe dělat hlupačku.

Na druhou stranu, co když jí tím úplně zničím život? Co když mi neuvěří a obrátí se proti mně? Bude tvrdit, že jsem si ten profil vymyslela, že jí závidím. A i kdyby mi uvěřila, budu to já, kdo zboural její dokonalý svět. Poslem špatných zpráv se nikdo nechce stát.

Když jsem v pondělí ráno vešla do kanceláře, Simona už tam byla. Seděla za stolem, vesele si míchala kávu a hned na mě spustila:

„Peti, dobré ráno! Ty vypadáš nějak unaveně. Musím ti vyprávět, jakou úžasnou večeři mi včera Lúďa uvařil. On je prostě neskutečný.“

Podívala jsem se na ni. Viděla jsem ty rozzářené oči, ten spokojený výraz ženy, která si je jistá svým místem na světě. V krku jsem měla knedlík. Chtěla jsem otevřít pusu, říct jí, ať se probere, ukázat jí ten screenshot v telefonu. Ale nedokázala jsem to. Místo toho jsem se jen nuceně usmála.

„To zní skvěle, Simi. Máš štěstí,“ zamumlala jsem a šla si sednout ke svému počítači. Ruce se mi třásly, když jsem zapínala monitor.

Bea (48): Nadějný nápadník ze seznamky mě odmítl kvůli menopauze

Tíha cizího tajemství

Od toho dne se pro mě práce stala noční můrou. Pokaždé, když Simona začne mluvit o svém manželovi, cítím fyzickou nevolnost. Někdy se musím zvednout a odejít na toaletu, abych nemusela poslouchat ty její zamilované ódy. Dívám se na ni a přemýšlím, jestli si opravdu ničeho nevšimla. Jestli ten její Luděk nechodí domů pozdě, neschovává si telefon, nevymlouvá se na pracovní schůzky.

Aplikaci jsem ze svého telefonu vymazala hned to pondělí večer. Úplně mě přešla chuť s kýmkoli se seznamovat. Představa, že si píšu s někým, kdo má doma manželku, která o ničem netuší a vaří mu večeře, mě děsí.

Snímek jeho profilu mám ale pořád uložený v galerii. Občas si ho otevřu a dlouze na něj zírám. Je to jen jeden obrázek, pár slov, ale změnil všechno. Zničil mou důvěru v to, co vidím kolem sebe.

Rozhodla jsem se mlčet. Zatím. Nemám sílu vzít na sebe roli soudce a kata. Možná jsem zbabělá, možná dělám chybu, ale nedokážu ten krok udělat. Nechávám Simonu žít v jejím dokonalém světě, i když vím, že stojí na hliněných nohou. Každý den s ní sedím v jedné místnosti, poslouchám její příběhy a nesu tu tíhu za ni. A upřímně nevím, jak dlouho to ještě dokážu vydržet.

Alena (31): Muž ze seznamky mě nechal na rande samotnou s účtem a pořádným trapasem. Zachránil mě pohledný číšník

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].