
Na první schůzce Beaty s Davidem se zdálo, že historky o seznamkách lhaly. Bea byla nadšená, s Davidem si padli do oka i do noty. Jenže druhá schůzka dopadla naprosto jinak. Stačilo pár kapek potu na čele a upřímná odpověď na jedinou otázku. A všechno skončilo dřív, než to začalo.
Na seznamku mě přemluvila kamarádka, já byla k takovému typu seznamování velmi skeptická. Nakonec jsem se ale nechala přesvědčit, moc jiných příležitostí k vážnému seznámení nemám. S Davidem jsme si psali skoro měsíc, než jsme se sešli. První schůzka byla skvělá! Dalo by se říct, že to mezi námi okamžitě zajiskřilo. Byl inteligentní, galantní, vtipný, měl vyřešenou minulost, měl práci a neměl dluhy. Po první schůzce jsem se cítila jako v osmnácti. Jenže pak přišla druhá.
První schůzka byla jako z filmu
Sraz jsme měli v kavárně v centru. „Vypadáš přesně jako na fotkách,“ řekl zjevně potěšený David. Smála jsem se: „A to je dobře, anebo ne?“ Samozřejmě mi řekl, že je to dobře, a pobaveně mi vyprávěl historku z první zkušenosti se seznamkou. Měl se tehdy sejít se „zachovalou čtyřicátnicí“, ale přišla bezzubá šedesátnice, avšak oblečená a namalovaná jako dvacetiletá slečna. Byl báječný vypravěč, skvěle jsem se bavila.
Také mi bez přetvářky přiznal, že hledá už půl roku, a pak dodal – hleděl mi při tom do očí –, že má pocit, že by mu mohlo svítat na „lepší časy“. Pak jsme si povídali o všem – o práci, cestování, dětech. Když mě doprovodil k autu a lehce mě políbil na tvář, měla jsem husí kůži. Hned z auta jsem volala kamarádce. „Máš u mě víno, ten týpek byl zatím naprosto bezchybný!“ vyprávěla jsem nadšeně.
Druhá schůzka se změnila v trapas
Ten den bylo dusno, což jsem v posledních měsících snášela docela těžko, ale vše přebilo těšení. Vzala jsem si lehoučké šaty a trochu pudru, abych zakryla drobné nedostatky pleti, které mě poslední dobou trápily, jako bych byla opět v pubertě.
Sotva jsme si sedli na terasu restaurace, ucítila jsem, jak se mi od nohou k hlavě řítí tsunami horka. Čelo se mi orosilo, záda jsem měla během chvilky mokrá. David se zarazil. „Je ti dobře?“ zeptal se starostlivě. „Nic to není, je mi jen horko. Za chvíli to přejde,“ usmála jsem se křečovitě. Jenže hormony si usmyslely, že si udělají party, a návalů jsem měla hned několik.
David si o mě dělal starosti, a tak jsem nakonec přiznala. „Lékařka říkala, že je to perimenopauza. Prostě nic vážného, nejsem nemocná,“ usmála jsem se. David se také pousmál, ale bylo znát, že ho to zaskočilo. Ihned změnil téma. Zbytek večera byl už poněkud křečovitý.
Napsal mi to do zprávy
Pozdě večer mi přišla stručná zpráva. „Běto, jsi skvělá žena, ale myslím, že hledám něco jiného. Přeji ti hodně štěstí.“ Seděla jsem s mobilem v ruce, zírala na těch pár slov a okamžitě mi došlo, kde je zakopaný pes.
David byl o pět let starší než já a hledal ženu mezi čtyřiceti a padesáti! To jsem zvědavá, zda najde superženu, které se menopauza vyhne. Anebo prostě paní, která vše umí perfektně maskovat a zásadně muže „neobtěžuje“ svými problémy. Myslela jsem, že už je trochu jiná doba!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].