Vlastimila (39): Nezvyklá fobie mě připravila už o jednoho manžela. Přesto se svého strachu nedokážu zbavit

Kdy jsem zjistila, že trpím tokofobií? Během prvního manželství, když prvně došlo na téma děti. Tehdy jsme se začali s manželem snažit a já zjistila, že se mnou není něco v pořádku. Petr si děti moc přál a já mu je nedokázala dát. Porod mi naháněl neskutečnou hrůzu.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (22): Mám strašný strach. Kvůli nemoci, která mi zabíjí mámu, nechci mít děti

Mám panický strach z porodu

Byli jsme spolu devět let. Zhruba po čtyřech letech, kdy už jsme za sebou měli svatbu, přišel Petr s návrhem založit rodinu. Já vysadila antikoncepci a snažení mohlo začít. Čím víc jsem o tom ale přemýšlela, tím větší jsem měla strach z porodu. I vzdor tomu, že si děti velmi přeji, nedokážu tu obavu překonat.

Střídavě jsem vysazovala a nasazovala antikoncepci. Po čase jsem se Petrovi se svými obavami svěřila. ,,Bojím se porodu. Ale ne tak jako většina žen. Já se bojím panicky. Mám strach, že to absolutně nezvládnu,“ otevřela jsem svou třináctkou komnatu. Petr se k tomu tenkrát postavil statečně. Zkoušeli jsme psychology, psychiatry, dokonce i regresního terapeuta.

Nikdo z nich mi nedokázal od strachu ulevit. Petr to se mnou zkoušel dalších pět let. Po čase to vzdal. Pochopil, že se mnou mít děti nebude. Museli jsme se rozvést. Loučil se se mnou slovy: ,,Kdyby sis to rozmyslela, dej vědět.“ Fackovala jsem se za svůj strach, ale zcela mě přemohl. Přišla jsem kvůli němu o skvělého chlapa.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (31): Po porodu nemůžu vystát manžela. Přistihla jsem se při velmi nepěkné myšlence

Hrozí, že odejde i druhý manžel

I po rozvodu jsem docházela na terapie, ale neměly valný účinek. Když jsem poznala Tomáše (43), doufala jsem, že se třeba něco změní. S ním šly věci rychleji. Už po pár měsících jsme spolu bydleli. Svatba se konala po dvou letech. Od začátku se netajil tím, že chce děti. On sám byl ze tří bratrů.

I jemu jsem musela říct pravdu. Ze začátku mě chápal a podporoval mě ve snaze se fobie zbavit. Po roce, kdy jsem se nehnula z místa, začal být bezradný. ,,Řekni mi, co to změní, a já to udělám. Miluji tě, chci s tebou děti, ale vážně nevím, co mám dělat. Poraď mi,“ prosil mě a já věděla, že pokud se něco nestane, odejde i on.

Bohužel jsem pořád nevěděla, jak se strachu zbavit. Přestala jsem si užívat i sex. Představa, že bych během něho otěhotněla, mě vždy vykolejila. Takže jsme spolu přestali spát. Někdo se bojí tmy, jiný zase pavouků. A já? Já se bojím porodit dítě. Je mi až na zvracení, jen si to představím.

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (32): Manželka ztratila po porodu chuť na milování. Vůbec nevím, co s tím

Mít děti mí není souzeno

Začala jsem se shánět po jiných možnostech, jak mít děti. V úvahu přicházely adopce nebo náhradní matka. Tomáš to ale odmítal. ,,Kdybychom nemohli mít děti, tak by to bylo něco jiného. Nechci vychovávat cizí dítě. Chci svoje. Naše,“ ozřejmil mi a já se začala obávat nejhoršího. Tomáš se ale stále snaží, možná víc než já.

Za pár měsíců oslavím čtyřicítku. Čas kvapí a já stále nemám dítě. Ženy v mém věku už kolikrát peskují patnáctileté puberťáky. Nikdo si nedokáže představit, co prožívám. Teď se k tomu přidal i strach z bílých plášťů. Už mě děsí i samotné těhotenství. Obávám se, že svůj strach nestihnu přemoct a zůstanu jak bez dětí, tak bez Tomáše. Škoda, že děti nenosí čáp...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (25): V těhotenství se mnou přítel nechce spát. Má panickou hrůzu, že je to nebezpečné

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.