Kateřina (31): Terapie tmou mi pomohla zbavit se všech skrytých démonů

Musela jsem něco udělat, jinak bych se zbláznila. Vrátila se mi do života prožitá minulost, která byla velmi bolestivá.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (35): Moje matka si vymýšlí nemoci, jen aby na sebe upoutala pozornost. Už mi došla trpělivost

Matka nás opustila

Moje matka porodila pět dětí. Každý z mých sourozenců má jiného otce. Jako nejstarší jsem se o ně musela podle matky starat. Ona si vesele každý večer odešla někam do baru, zjevně s dalším cizím chlapem. Často ve dveřích pronesla: „Až se ráno probudíš, už budu doma, kočičko.“

Bála jsem se usnout, protože jsem měla strach, že zase lhala. Každé ráno jsem prožívala stále stejné zklamání. Matka doma nebyla. Vrátila se buď odpoledne, nebo až druhý den večer. A to ve stavu, že nebyla ničeho schopná. Lhala mi, kudy chodila. Nebylo lehké se o sourozence postarat, protože jsem sama byla ještě dítě.

Nenáviděla jsem ji za to a současně jsem si přála, aby nás milovala. Jednoho dne se nevrátila. Přesně tak, prostě nechala svých pět dětí napospas osudu. Pak to šlo rychle a všechny jsme šly do dětských ústavů. Vlastně to byla šance na nový život. Když mi bylo osmnáct, z domova jsem odešla a vydala se vlastní cestou.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (44): Iluze dokonalého života mě málem stála manželství. Sebeláska je to, co mi v životě chybělo

Terapie tmou

Trvalo mi, než jsem začala pořádně žít. Musela jsem si najít práci a bydlení. Matka mě na nic nepřipravila, takže jsem byla hozena do divoké řeky. Ustála jsem to. Dokonce jsem si našla kluka, dnes svého manžela. Luděk je velmi hodný muž, který mě má skutečně rád. Narodila se nám dcera Emma. Tím to celé začalo.

Když jí byly tři roky, cítila jsem hrozný pocit viny. Moje láska k ní byla přehnaná, až bych řekla, že nezdravá. Současně s tím se mi začaly vracet vzpomínky na matku. Postupně jsem se dostávala do stavu velikých depresí. Hrozilo mi, že přijdu o manžela, který moje stavy nechápal. Dcera se mě bála.

Než jít do psychiatrické léčebny rozhodla jsem se pro zcela jiné řešení. Na týden jsem se nechala zavřít v malé buňce, kde jsem byla ve tmě. Jen já a moje vnitřní já. Potřebovala jsem v sobě najít cestu a způsob, jak matce odpustit a začít zase normálně žít. Stačily dva dny na to, aby se můj démon vynořil.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (33): Moje dětské já se na okamžik vrátilo, aby mi pomohlo se správně rozhodnout

Odpuštění matce

Seděla jsem ve tmě, v malém prostoru. Ve tmě nelze vidět stíny. Ty stíny vylézaly ze mě. Byla jsem plná zlosti, nenávisti a zklamání. Ležela jsem na zemi a oči jsem měla upřené na stíny, konkrétně na ten, který znázorňoval moji matku. Díky takové situaci jsem jí dokázala říct, jak moc mi ublížila, jak moc mě na ní udělala závislou. A přitom mě tu nechala a nezajímala se.

Několikrát za den za mnou přišla žena, aby zjistila, jak pobyt ve tmě snáším. Když zjistila, že mě tma dostala, pustila se se mnou do procesu, který mi pomohl matce odpustit. Přála jsem si, abych před ní nebrečela, přišlo mi to velmi trapné. Nakonec se právě pláč a vnitřní odpuštění staly mým lékem.

Z mého vnitřního já spadl obrovský kámen minulosti a vzteku. Zachránila jsem svoji důstojnost. Manžel na mě doma trpělivě čekal. Vím, že už to mám v sobě vyřešené. Zkomplikoval by to jedině návrat matky. Tma se stala mým spojencem, když to na mě občas přijde, už vím, co mám dělat.

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (32): Myslela jsem si, že jsem jen přepracovaná. Přitom jsem žila život, který nebyl můj

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.