Valérie (38): Sousedka mě požádala, abych se jí postarala o byt. Zažívala jsem tam zvláštní věci

Bydlíme v klasickém panelovém domě. Na každém patře jsou tři byty. Máme štěstí na sousedy, panují mezi námi dobré vztahy.

Mohlo by Vás zajímat:

Roxana (25): Sousedka se přišla rozloučit během toho, co umírala. Její přítomnost ale stále cítíme

Opuštěná sousedka

Naproti nám bydlí paní Alena (72) a vedle mladá rodinka, která se přistěhovala nedávno. Co se týče paní Aleny, je to velmi hodná stará paní, která zůstala zcela sama. Manžel jí před lety zemřel a děti žijí v zahraničí. K nám se vždy chovala přátelsky. Když potkala na chodbě naše děti, tajně jim strčila lízátko.

Už dávno jsme jí nabídli, že kdyby cokoliv potřebovala, ať se na nás obrátí. Někdy jsme jen tak zaťukali a dali jí tašku s ovocem nebo něco sladkého. Za takové gesto byla velmi vděčná.

Když jednou před naším domem zastavila sanitka, lekla jsem. První, kdo mě napadl, byla právě Alenka. Akorát ji vyváželi ven z paneláku. Dala záchranářům pokyn, aby zastavili. Rychle mi dala klíče od bytu a řekla: „Prosím vás, postarejte se mi o kytky a manžela. Buďte na něj hodná.“ Pokývala jsem na souhlas a popřála brzký návrat domů. Pak mi to došlo. Manžela? Vždyť už roky nežije. Asi blouznila, napadlo mě.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (24): Dědeček mi odkázal byt s ukrytou hádankou. Změnila mi život

Hlas v jejím bytě

Do bytu jsem zašla za tři dny. U Aleny doma jsem vlastně nikdy nebyla. U stolu byly ještě dvě nedopité kávy, jedna z nich byla úplně plná. Koho tady asi měla, říkala jsem si. Nevšimla jsem si, že by za ní někdo chodil. Sklidila jsem to ze stolu a umyla nádobí. Vzala jsem konev, že zaleji květiny. Když jsem chtěla zalít první, ozvalo se: „Nech tu vodu přece odstát, jinak kytky pojdou.“

Lekla jsem tak, že jsem konev pustila na zem. Byl to mužský hlas. Zamrazilo mě. Po chvíli jsem si říkala, že se mi to asi zdálo. Znovu jsem konev naplnila vodou a nechala ji odstát. Procházela jsem obývák a možná trochu drze jsem si prohlížela vystavené fotografie. Manžela jsem vlastně nikdy nepoznala.

Jeden rámeček jsem vzala do ruky, abych si ho blíže prohlídla. Vtom se ozval stejný mužský hlas. „Vrať mě zpátky na místo, co si to dovoluješ?“ zaznělo rozzlobeně. „Kdo tu je?“ odhodlala jsem se promluvit. Okamžitě jsem poslechla a vrátila rámeček zpět na poličku. Rozhodilo mě to tak, že jsem si sebrala věci a chtěla jsem odejít.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (20): Pronajala jsem si starý byt, začala se mi měnit osobnost i zdravotní stav

Mrtvý manžel tu ještě je

Chytla jsem za kliku, ale bylo zamčeno. Já jsem ale nezamykala. Rvala jsem za kliku, ale dveře zkrátka otevřít nešly. „Dokud nezaleješ pečlivě všechny kytky, nikam nejdeš,“ ozvalo se za mnou. Co se to sakra děje? Naštvaně jsem vzala konev a květiny jsem zalila.

Hlas znovu promluvil: „Teď ustel postel a utři to nádobí.“ Co to má znamenat? Na rozkaz jsem nereagovala a chtěla jsem znovu odejít. Zdálo se, že nemám na výběr. Šla jsem udělat, co mi bylo nařízeno, a nepřála jsem si nic jiného než už být doma.

Když bylo vše hotovo, najednou šly dveře otevřít. Doma jsem nikomu nic neřekla, stejně by mi nevěřili a měli by mě za blázna. Za dva dny se Alenka naštěstí vrátila domů. Zaťukala mi na dveře a řekla: „Moc děkuji za pohlídání bytu. Co manžel? Nebyl na vás příliš přísný?“ Odmlčela jsem a pak jsem řekla: „Vždycky muselo být po jeho, že?“ Alenka kývala rozesmátě hlavou. Zdá se, že zase tak úplně sama není.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (29): Zbloudilá duše nešťastného psa byla součástí předělaného domečku

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.