Veronika (20): Pronajala jsem si starý byt, začala se mi měnit osobnost i zdravotní stav

Veronika (20): Pronajala jsem si starý byt, začala se mi měnit osobnost i zdravotní stav
Zdroj: Freepik.com

Veronika po škole netoužila po ničem jiném než se odstěhovat od rodičů. Kvůli nedostatku financí si našla starší byt. Byl velmi temný a už od začátku se v něm necítila dobře. Po pár dnech se ukázalo, že je v bytě temná síla, která z ní vysává život.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 11. 12. 2020 17:00

Pocházím z rodiny, ve které nepanují příliš dobré vztahy, a tak jsem se nemohla dočkat dne, kdy se od rodičů odstěhuji.

Levný byt

Po škole jsem si řekla, že vezmu jakoukoliv práci jen proto, abych byla schopna utáhnout nájemné. Trochu jsem se během prohlídek bytů přepočítala a ukázalo se, že budu muset polevit ze svých požadavků. Jediný byt, na který jsem široko daleko měla peníze, byl v dezolátním stavu.

Byl velmi starý a temný. Neměla jsem na výběr. Buď bydlet s otcem alkoholikem a věčně nepříjemnou matkou, nebo sama v bytě hrůzy. Nakonec jsem zvolila menší zlo a nastěhovala se do bytu. První, co jsem chtěla udělat, bylo pověsit si na stěny nějaké barevné obrazy. Bylo nutné ten byt trochu rozsvítit.

Pověsila jsem si nějaké fotografie z dětství a pár obrazů. Už od začátku jsem se tam necítila dobře, ale ubezpečovala jsem se, že jde jen o zvyk. Po první probdělé noci, kdy mě neustále budila kapající voda z kohoutku, jsem se ráno velmi vyděsila. Obrazy už nebyly barevné, ale černobílé.

Cizí dech na krku

Neměla jsem pro to vůbec žádné vysvětlení. Další věc, která mě trápila, byl právě ten kohoutek. Na noc jsem ho utahovala kleštěmi, aby nebyla šance, že z něj poteče voda. I přesto se to dělo každou noc. V pravidelné rytmice jsem vnímala kapky vody.

Chodila jsem buď do práce, nebo jsem byla v bytě, protože jsem si ho chtěla zútulnit. Koupila jsem si menší knihovnu, do které jsem si dala své knihy. Jak jsem je vyrovnávala, jedna mi uvízla v ruce. Uvařila jsem si čaj a usedla do křesla, že si budu číst. Byl už podzim, stmívalo se ve čtyři hodiny odpoledne.

Rozsvítila jsem si lampičku a dala se do čtení. Po chvíli jsem měla pocit, že se v rozích místnosti něco probouzí a vylézá to ven. Když jsem se tím směrem otočila, nic tam nebylo. Já to ale cítila. Znovu jsem se začetla do knihy, když vtom jsem na mém krku ucítila něčí dech. Prudce jsem se otočila, ale znovu tam nikdo nebyl.

Něco ze mě vysávalo život

Byla jsem k smrti vyděšená. Když jsem se šla večer umýt a v koupelně jsem se podívala do zrcadla, lekla jsem se sama sebe. Byla jsem bledá jako stěna, veliké černé pytle pod očima a barva mých očí byla jako bez života. Napustila jsem si vanu horké vody. Lehla jsem si do vody, zavřela oči a odpočívala.

Z mé pohody mě vytrhl podivný zvuk, který vycházel z obýváku. Neváhala jsem, vylezla jsem z vany a šla jsem se tam podívat. Moje knihy byly vyházené z knihovny. Nikdy v životě jsem se tolik nebála. Vrátila jsem knihy zpět a rozhodla se, že budu muset byt opustit, nebo mě zničí.

Ráno byl pohled do zrcadla ještě horší než večer. Při česání vlasů mi zůstal chuchvalec v ruce. Něco ze mě vysávalo život. Přesně tak si to dnes vysvětluji. Každý den jsem byla čím dál víc bledá. Bez energie a chuti žít. Vrátila jsem se k rodičům, kteří se mě velmi lekli, protože jsem vypadala jako minutu před smrtí. K něčemu to bylo ale dobré. Tak moc se o mě báli, že otec přestal pít a náš vztah se velmi zlepšil.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz. 

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články