Valérie (47): S kamarádkou jsme přespaly ve staré hájovně. Co jsme se dozvěděly druhý den, nás šokovalo

Valérie (47): S kamarádkou jsme přespaly ve staré hájovně. Co jsme se dozvěděly druhý den, nás šokovalo
Zdroj: Unsplash.com

Valérie zažila se svojí kamarádkou velmi zvláštní situaci. Při výletě na Šumavě je v lese potkala velmi silná bouřka a musely se rychle schovat. Našly starou hájovnu, kde nakonec i přenocovaly. Druhý den se dozvěděly něco, co jim vyrazilo dech.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 15. 11. 2020 17:00

Společně s mojí letitou kamarádkou Eliškou se každý rok vydáváme na různé výlety. Vezmeme si pár dní dovolené a jedeme zkoumat dary přírody. Teď naposledy jsme si odvezly velmi zvláštní zážitek.

Tajemný a hustý les

Děti už máme veliké, takže nám nic nebrání užívat si našeho koníčka. Předem si určíme město, kam pojedeme, abychom si tam našly nějaké ubytování. Tentokrát jsme chtěly změnu, tak jsme sedly na vlak a s krosnami na zádech se vydaly na Šumavu. Bylo léto, takže jsme se rozhodly pro spaní pod širým nebem.

Když jsme vystoupily z vlaku, vydaly jsme se polní cestou, která vedla k lesu. Z dálky nás lákalo, jak je rozlehlý a poměrně dost hustý. Já takové výzvy přímo miluji, ukájím tím svoji zvědavost z neznámých míst. Při vstupu do lesa nás praštila do nosů krásná vůně jehličnanů.

Zhruba po dvou hodinách, co jsme lesem procházely, jsme zaslechly hrom. Při pohledu skrze stromy na nebe se ale zdálo, že je stále jasno a po mracích ani stopy. „To je zvláštní,“  řekla jsem. Doufaly jsme, že nezačne pršet, protože na to jsme moc připravené nebyly. Předpověď počasí nic o dešti neříkala.

Zničehonic přišla bouřka

Hromobití už bylo nedaleko a já cítila kapky deště na tváři. Musely jsme rychle jednat. Rozhodly jsme se, že se vrátíme zpět k vlaku a půjdeme si najít nějaký penzion. Jenže začala silná bouřka. Přes hustý déšť jsme neviděly na krok. Nebudu lhát, trochu jsem se bála.

K vlaku jsme neměly šanci dojít. Prostě jsme běžely za nosem a doufaly, že najdeme alespoň nějaké skály, nebo zkrátka něco, kde se schováme. Nevím přesně, jak dlouho jsme běžely, ale ve chvíli, kdy už jsme byly úplně mokré, jsme narazily na starý dům.

To je hájovna, pojď schováme se tam,“ řekla Eliška nadšeně. Zaběhly jsme pod střechu. Vzala jsem za kliku a dveře byly otevřené. Bylo znát, že tam roky nikdo nebyl. Vše bylo ohořelé a téměř na spadnutí. Ovšem my byly vděčné. Bouřka trvala až do noci. Dokonce jsme tam přespaly. Ráno nás probudily sluneční paprsky.

Byl to snad přelud?

Vrátily jsme se zpět do vesnice, že si najdeme penzion. S mužem na recepci jsme se daly do řeči. Vyptával se, odkud jsme a proč jsme tak špinavé. Povyprávěly jsme mu náš příběh a nezapomněly zmínit hájovnu, kde jsme přenocovaly.

Milé dámy, to se asi pletete. V tomto lese byla kdysi jedna jediná hájovna a ta před lety shořela. Bohužel i stařík, co tam bydlel.“ S Eliškou jsme se na sebe podívaly. Podle jejího výrazu si myslela to samé, co já. Buď jsme se obě dočista zbláznily, nebo nám stařík, co v hájovně uhořel, podal pomocnou ruku.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz. 

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články