Valérie (47): S kamarádkou jsme přespaly ve staré hájovně. Co jsme se dozvěděly druhý den, nás šokovalo

Společně s mojí letitou kamarádkou Eliškou se každý rok vydáváme na různé výlety. Vezmeme si pár dní dovolené a jedeme zkoumat dary přírody. Teď naposledy jsme si odvezly velmi zvláštní zážitek.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (36): Varování astroložky jsem nebrala vážně. Teď hořce lituji, budu trpět celý život

Tajemný a hustý les

Děti už máme veliké, takže nám nic nebrání užívat si našeho koníčka. Předem si určíme město, kam pojedeme, abychom si tam našly nějaké ubytování. Tentokrát jsme chtěly změnu, tak jsme sedly na vlak a s krosnami na zádech se vydaly na Šumavu. Bylo léto, takže jsme se rozhodly pro spaní pod širým nebem.

Když jsme vystoupily z vlaku, vydaly jsme se polní cestou, která vedla k lesu. Z dálky nás lákalo, jak je rozlehlý a poměrně dost hustý. Já takové výzvy přímo miluji, ukájím tím svoji zvědavost z neznámých míst. Při vstupu do lesa nás praštila do nosů krásná vůně jehličnanů.

Zhruba po dvou hodinách, co jsme lesem procházely, jsme zaslechly hrom. Při pohledu skrze stromy na nebe se ale zdálo, že je stále jasno a po mracích ani stopy. „To je zvláštní,“  řekla jsem. Doufaly jsme, že nezačne pršet, protože na to jsme moc připravené nebyly. Předpověď počasí nic o dešti neříkala.

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (40): Žena se mi ztrácela před očima, měla rakovinu. Sáhl jsem po řešení, které mi dalo naději, že přežije

Zničehonic přišla bouřka

Hromobití už bylo nedaleko a já cítila kapky deště na tváři. Musely jsme rychle jednat. Rozhodly jsme se, že se vrátíme zpět k vlaku a půjdeme si najít nějaký penzion. Jenže začala silná bouřka. Přes hustý déšť jsme neviděly na krok. Nebudu lhát, trochu jsem se bála.

K vlaku jsme neměly šanci dojít. Prostě jsme běžely za nosem a doufaly, že najdeme alespoň nějaké skály, nebo zkrátka něco, kde se schováme. Nevím přesně, jak dlouho jsme běžely, ale ve chvíli, kdy už jsme byly úplně mokré, jsme narazily na starý dům.

„To je hájovna, pojď schováme se tam,“ řekla Eliška nadšeně. Zaběhly jsme pod střechu. Vzala jsem za kliku a dveře byly otevřené. Bylo znát, že tam roky nikdo nebyl. Vše bylo ohořelé a téměř na spadnutí. Ovšem my byly vděčné. Bouřka trvala až do noci. Dokonce jsme tam přespaly. Ráno nás probudily sluneční paprsky.

Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (39): Přežila jsem svoje děti. Je náhodou, nebo záměrem, že se mi narodí znovu dvojčata?

Byl to snad přelud?

Vrátily jsme se zpět do vesnice, že si najdeme penzion. S mužem na recepci jsme se daly do řeči. Vyptával se, odkud jsme a proč jsme tak špinavé. Povyprávěly jsme mu náš příběh a nezapomněly zmínit hájovnu, kde jsme přenocovaly.

„Milé dámy, to se asi pletete. V tomto lese byla kdysi jedna jediná hájovna a ta před lety shořela. Bohužel i stařík, co tam bydlel.“ S Eliškou jsme se na sebe podívaly. Podle jejího výrazu si myslela to samé, co já. Buď jsme se obě dočista zbláznily, nebo nám stařík, co v hájovně uhořel, podal pomocnou ruku.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (31): Nevinná procházka lesem se stala bojem o naše životy. Ovládla nás démonická moc

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.