Mirka (31): Nevinná procházka lesem se stala bojem o naše životy. Ovládla nás démonická moc

S rodinou velmi rádi jezdíme po výletech. Nejvíce nám vyhovuji výšlapy do hor nebo hluboké lesy. Máme psa, který je vždy takovým výletem nadšený. Tentokrát jsme se vydali do hlubokého lesa v Budějkách.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (28): Pronajali jsme si chatu. Buď v ní žilo strašidlo, nebo si z nás majitel utahoval

Neznámý les

Pro nás je les takovou terapií. Oba s manželem pracujeme od nevidím do nevidím. Času pro odpočinek moc není. Děti Jakub (6) a Jarda (8) lesy milují, vždy staví domečky z klacků a mechů. Do lesa si chodíme vyčistit hlavu a dobít svoje vnitřní baterky. Kdo do lesů chodí pravidelně, ví, o čem mluvím.

Tento les byl ale jiný. Jakmile se zašli trochu hlouběji, jako kdyby se najednou setmělo. Najednou jsem neměla ten známý pocit klidu, který v lese mívám. Dostal se do mě prapodivný strach a úzkost. Že by se tak rychle setmělo? Vždyť ještě teď svítilo sluníčko, není tak pozdě, povídala jsem si sama se sebou.

Měla jsem pocit, že jde někdo další s námi, ale vždy, když jsem se otočila, nikdo tam nebyl. Kolem sebe jsem cítila tlumené zvuky, pohyby. V lese sem tam spadne šiška nebo proběhne lesní zvíře, ale toto bylo jiné. Náš pes, který většinou lítá po lese, šel vedle mě se staženým ocasem.

Mohlo by Vás zajímat:

Olina (27): Obyčejná páteční noc na chatě se změnila ve strašidelný zážitek. Možná to bylo úplňkem

Les měl temnou sílu

Les byl velmi temný. Kluci se začali z ničeho nic prát. Nikdy se neperou, jsou to klidné a uzavřené povahy. Byli k sobě agresivní a vyhrožovali si smrtí. Musela jsem je krotit. Manžel, místo toho, aby mi s nimi pomohl, mi začal vyčítat věci z minulosti. Což u nás také není na denním pořádku.

,,Co to s vámi je, proboha?“ zakřičela jsem na ně. V tu chvíli jsem si všimla, že má manžel jinak zbarvené oči. Lekla jsem se. Prosila jsem je, abychom z lesa raději odešli. Stačilo se otočit a jít stejnou cestou zpět k autu. To jsme také udělali, ale cestu ven z lesa jsme nenašli. Vypadalo to, že chodíme stále dokola.

Mobilní telefony nechytaly signál. Nebylo možné se podívat, jak daleko jsme od auta. Pojal mě neskutečný strach. Kluci byli nezkrotní, stále se hádali. Tomáš mi vyčítal, že beru málo peněz a hodně utrácím. Nikdy před tím mi nic takového neřekl. Ten les byl plný zlosti a nenávisti.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (52): Bydlení u hřbitova děsí všechny naše návštěvy. Raději už ani nikoho nezveme

Bloudili jsme stále dokola

Náš pes začal vrčet na jeden strom, jako kdyby mu zcela přeskočilo. Byla jsem zoufalá. Sedla jsem si na pařez a brečela jsem. Byla to obrovská svízel. Byli jsme uvězněni v lese, nemohli jsme najít cestu. V jednu chvíli jsem v husté mlze zahlédla postavu. Srdce mi tlouklo na plné obrátky.

Z minuty na minuty byla hrozná zima. Neměla jsem ponětí, jak dlouho jsme v lese mohli být. Vzala jsem kluky za ruce a prostě jsme běželi, co nám nohy stačily. Postava, kterou jsem totiž viděla, byla blíž a blíž. Manžel díky bohu i přes svůj momentální stav běžel za námi. Viděla jsem už konec lesa a ulevilo se mi.

Doma jsem četla, že se jednalo o Branišovský les, který je pověstný tím, že je v něm démonická síla, se kterou si není radno zahrávat. Už jezdíme jen do ověřených lesů.

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (62): Koupili jsme si na důchod malý domeček za městem, kousek od hřbitova, zdá se, že nás v domě bydlí víc

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.