Lucie (28): Pronajali jsme si chatu. Buď v ní žilo strašidlo, nebo si z nás majitel utahoval

Každý rok jezdíme banda deseti lidi v párech na stejnou chatu do hor, je to taková tradice už několik let. Bohužel tento rok se na poslední chvíli stalo, že v chatě přestala fungovat elektřina, a tak nám majitel nabídl jiný objekt na větší samotě.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanesa (31): Lidé si myslí, že jsem dítě štěstěny, a nemají mě za to rádi. Je za tím ale něco jiného

Bude to změna, proč ne

Vzhledem k tomu, že jsme se už dost těšili, neplánovaná změna nás nemohla odradit, a tak jsme zamířili do nového místa. Majitel na nás čekal venku, předal klíče a jen dodal, což nikdy před tím neudělal: ,,Dávejte na sebe veliký pozor,“ a odešel. My se tomu jen zasmáli a šli vybalovat věci. Hráli jsme takovou hru, že holky spolu na pokoji a kluci spolu. Vzhledem k tomu že počasí nám nepřálo, první den jsme strávili na chatě. Měli jsme si co povídat, takže o nic nešlo. Jenže najednou jsme uslyšeli hroznou ránu. Vyběhli jsme do patra a otevřeli dveře jediného pokoje, který tam byl. Nestačili jsme se divit. Stál tam klavír, který sám hrál. Kluci se smáli, ale my holky jsme se docela vyděsily. Šli jsme zase dolů a tam byla tma, což už mi nepřišlo moc vtipné, takže jsem požádala pánskou část společnosti, aby s těmi legráckami přestali. Jenže pánové se tvářili, že s tím nemají nic společného.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (24): Po smrti babičky jsme se pokusili vyvolat jejího ducha. Od té doby se v domě dějí zvláštní věci

Buď si z nás majitel utahuje, nebo tu někdo je

Večer jsme se šli jeden po druhém umýt. Když jsem byla na řadě já, z ničeho nic začala v koupelně hrát hudba. Byl to klavír, ale tóny se nenesly z patra. Vypadalo to, jako by kdosi hrál přímo v koupelně. Raději jsem se rychle umyla a šla za ostatními. Ptala jsem se, kdo hrál na ten klavír, ale nikdo to nebyl. Už to bylo vážně divné. Chtěli jsme si zatopit v krbu. Když jsme hledali papír na podpal, objevili jsme staré noviny, ve kterých se psalo, že v této chatě zemřela malá holčička, která byla nadějná klavíristka. Už se nesmáli ani kluci, protože se ze shora opět rozezněla klavírní hra.

Začali jsme trochu popíjet, abychom ulevili strachu, který se nás rychle zmocňoval. Matěje napadlo, abychom si na ten klavír šli zahrát, mně se to moc nezdálo, ale prý tak dáme najevo, že se nebojíme.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (46): Bydlíme ve starém domě, kde se dějí divné věci. Jednou na to manžel málem doplatil

Matěj si tedy sedl ke klavíru, ale když ho chtěl otevřít, nešlo to, jako by byl snad zamčený. Postupně jsme klavír zkusili otevřít všichni, ale nešlo to. Vzdali jsme to a šli dolů. Sotva jsme dosedli, začal klavír znovu hrát. Kdo to nezažije, tak ten hrozný strach nepochopí. Noc jsme přečkali za zvuků klavíru a ráno se sbalili a zamířili domů. Cestou jsme se zastavili u majitele a vše mu vylíčili, ten jen zamumlal: ,,Jste první od doby, co se to stalo, kdo tam byl ubytovaný a Sáře se to asi nelíbilo.“ Byla to prý jeho dcera, která tam stále ,,žije“.