Lenka (52): Bydlení u hřbitova děsí všechny naše návštěvy. Raději už ani nikoho nezveme

Kvůli našemu bydlení hned vedle hřbitova přicházíme prakticky o všechny návštěvy a o veškerý kontakt s okolím. Trápí nás, že jsme v obci, kde bydlíme, za podivíny. Je ale pravda, že naše přátele i rodinu celkem chápu. Bez nebojácné povahy bychom se s manželem už asi dávno odstěhovali.

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (34): Babička šla vynadat ženě, kterou viděla za oknem. Z toho, co se stalo, jsem se rozklepala strachy

Začalo to zapínáním rádia a televize

Když jsme se nastěhovali do domu po mé tetě vedle hřbitova, známí se nás ptali, jestli se nebojíme. Na to jsme vždycky jenom odvětili, že na tyhle věci nevěříme. Takže bát se, nás ani nenapadlo. To se ale změnilo hned první týden po nastěhování. Když jsme si vybavovali kuchyň a obývák, byly pro nás prioritou hlavně televize a rádio. Kdybychom ale věděli, že nám později budou především děsit a odhánět všechny návštěvy, asi bychom je raději vůbec nekupovali.

Hned druhý den po nastěhování, ještě při vybalování krabic, se nám z ničeho nic sama zapnula televize a následně rádio. To jsme nejdřív neřešili s tím, že jsme něco omylem špatně zapojili nebo zlobí elektrické připojení spotřebičů. Za nějakou chvilku se to ale stalo znovu. Nedokázali jsme si to odůvodnit ničím jiným, než že nám v obchodě prodali vadné kusy a zkusili jsme je reklamovat. Po týdnu se nám ale oba spotřebiče vrátily s tím, že se závada nenašla a jsou v pořádku.

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (34): Babička šla vynadat ženě, kterou viděla za oknem. Z toho, co se stalo, jsem se rozklepala strachy

Pokračovalo to i v noci

Časem jsme si zvykli na samovolné zapínání rádia i televize během dne. Někdy jsme je už úplně automaticky hned po zapnutí vypínali, jindy jsme je nechali zapnuté, když jsme zaslechli nějakou zajímavou informaci nebo hezkou písničku. Strašidelnější to ale začalo být ve chvíli, kdy se zapínání televize a rádia objevovalo i v noci. Spali jsme a najednou jsme zaslechli hlasitý smích. Nejdřív jsme si mysleli, že jde nejspíš o zloděje, popadli jsme pepřový sprej, manžel ze skříně badmintonovou pálku a plížili jsme se po schodech opatrně do obýváku. Po příchodu jsme vyděšení zjistili, že se "jen" zapnula televize - sama. V tom se ale zapnulo najednou i rádio, které hrálo nějakou písničku. Bylo to dost strašidelné, takže jsme oba rozhlasové přístroje raději vypojili z elektřiny. Noční zapínání rádia i televize pokračovalo, takže jsme je museli před spaním vypojovat pravidelně. Časem se navíc k tomu přidaly i další zvuky, jako třeba kroky po schodech, které v noci do ložnice slyšíme.

Návštěvy se u nás bojí

Když k nám přijede někdo na návštěvu, snažíme se nezapomínat vypínat televizi ani rádio z elektřiny. I tak se ozývají divné zvuky, na které jsme si už zvykli. Hostům by ale mohly připadat podivné. Snažíme se tak proto alespoň mírnit jejich případné vyděšení a strach z návštěvy. Už se ale několikrát stalo, že jsme vlivem dobré zábavy zapomněli vypojit některý elektrický spotřebič z elektřiny, a to byla chyba. Vyděšení už od nás odjížděli nejen naši rodiče, ale i manželův bratr a moje sestra s manželem. Když jsme totiž zapomněli spotřebiče vypojit ze zásuvky, stalo se i před nimi, že se sami spustily a naše příbuzné to většinou velmi vyděsilo. Od té doby, když k nám má někdo přijet, odmítají u nás zůstat přes noc. Nejodvážnější je manželův bratr, který si k nám občas troufá přijet na dvě až tři hodiny. Pak ale pádí rychle domů.

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (68): Doma se mi ztrácelo jídlo. Synové si mysleli, že blázním, potom jsem záhadu odhalila

Nevídáme přátele a známé

Protože to máme všude celkem daleko, moc často za svými přáteli už nejezdíme. Doufali jsme, že když se nastěhujeme do domu se zahradou, budeme moci naše kamarády přivítat u nás a hostit je tu třeba i několik dní. To se ale právě, kvůli strašidelným událostem u nás, neděje. Navíc nemáme odvahu začít pátrat, co za nimi stojí. Obáváme se, že bychom zjistili, že jediným možným řešením je se z domu odstěhovat. Jinak se nám zde totiž líbí. Navíc je to i dědictví po mé tetě, kterou jsme měli všichni moc rádi. Takže bydliště měnit nehodláme. O žádných záhadných jevech se nám ale nikdy ani nezmínila. Teď už víme proč. Možná, že si myslela, že bychom se pak báli přijet na návštěvu.