Světlana (62): Koupili jsme si na důchod malý domeček za městem, kousek od hřbitova, zdá se, že nás v domě bydlí víc

Celý život jsme bydleli s Romanem (67) v centru města, kde se vždy žije poněkud rychleji. Vždycky jsme si přáli, abychom na stará kolena měli malý útulný dům, kde budeme více odpočívat. Dlouho jsme něco takového hledali, až se na nás usmálo štěstí.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (40): Na ulici mě oslovil zvláštní muž. Myslím si, že nám dopřál miminko

Domek na stáří

Roman jednoho dne přišel domů šťastný jako sluníčko, že konečně našel domeček, který jsme si tak moc přáli. Nějaké peníze jsme našetřené měli, takže když mi řekl cenu, napadlo mě, že je to snad sen, protože nám něco zbude i na případnou rekonstrukci.

Jeli jsme se tam po domluvené schůzce s majitelem podívat a bylo to úchvatné místo, kde jsem si uměla představit život v důchodu. Bylo to kousek od lesa, víceméně na samotě, kolem nás nikdo nebydlel. V tu chvíli se nám to velmi líbilo, a tak jsme si s majitelem plácli. Ještě jsem se ho zeptala, proč to nikdo doteď nekoupil a že mě překvapila cena. Odvětil velmi stroze: ,,To víte, lidé se bojí bydlet u hřbitova.“ Dům jsme si koupili a mohlo začít stěhování.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (66): Vidím něco, co ostatní ne, působím jako blázen, proto o svých zážitcích už raději mlčím

Už asi víme, proč byl tak levný

Stěhovali jsme se na konci léta, takže jsme si s úpravou zahrady moc hlavu nelámali, odložili jsme to na další rok a raději si uvnitř vymalovali a udělali si to útulné podle sebe. Měli jsme psa, který byl šťastný, že může být celý den venku. Jednou stál u plotu a velmi vyplašeně štěkal, jako kdyby před ním někdo stál a on se ho bál. Snažila jsem se ho přivolat, vždy poslouchal, ale teď byl jak v transu a jen střídal štěkot s kňučením. Musela jsem ho vyloženě odtáhnout domů. Celý se klepal.

V domě byla veliká koupelna. Udělali jsme si radost, velikou vanou. Těšila jsem se, až se do ní naložím. Z ničeho nic se ale barva vody začala měnit, na hnědou až skoro bláto, kdy najednou špína lítala po celé koupelně skrz vodní baterii. Roman hned přiběhl a tahal mě z vody, protože mi najednou tak ztěžkly nohy, že jsem nemohla vylézt ven. Dost mě to vyděsilo. Asi prasklé potrubí, utěšoval mě muž.

Druhý den jsem sedla na kolo a jela se podívat do vesnice, která byla vzdálená asi deset kilometrů. V malém krámě se ozvalo: ,,Dobrý den, vy jste ti noví, co bydlí v tom strašidelném domě?“ Nechala jsem si od paní vyprávět, že v domě straší a má to nějakou spojitost se hřbitovem od naproti. Každý tam vydrží maximálně dva měsíce a pak se stěhuje.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (29): V lese nedaleko naší chaty stojí starý dům, ve kterém se dějí záhadné věci

Dávalo to smysl, štěkající pes i voda ve vaně

Večer jsme si s manželem udělali hezký večer, pustili si film se sklenkou vína. Televize se po pár minutách vypnula, za chvíli zase zapnula. Na ovládání nereagovala, jako kdyby se řídila zcela sama. Do toho začal vyvádět, štěkat, kňučet náš pes. Dokonce se až počůral.

Možná, že tam vážně straší, ale my se vyhnat nenecháme.