Tomáš (30): Zásnubní prsten v dortu byl můj nejhorší nápad. Málem jsem se u žádosti o ruku udusil

S mou přítelkyní Agnes jsme spolu byli už pět let a já jsem se rozhodl, že už nastal ten správný čas, abych ji požádal o ruku. Cítil jsem, že je to to pravé, co musím udělat, a že jsme připraveni v partnerském životě postoupit dál.

Dominik (30): Moje přítelkyně pracuje z pohodlí domova, zatímco já dřu v nemocnici. Začal jsem ji za to nesnášet

Neměl jsem peníze na nic extravagantního

Protože jsem ji opravdu miloval, chtěl jsem vymyslet něco speciálního, na co by nikdy nezapomněla. Uvažoval jsem o dovolené u moře v tropech, kde by dostala prstýnek při západu slunce na pláži, nad romantickým týdnem v Paříži… jenomže jsme byli krátce po stěhování se do nového bytu a peněz nebylo na rozhazování. Všechny tyto extravagantní plány jsem tedy musel zavrhnout.

A tak jsem musel vymyslet nějakou variantu, která by mě nestála celé jmění a nezruinovala rodinný rozpočet, ale zároveň by byla nezapomenutelná. Dlouho jsem si nad tím lámal hlavu, pak mě ale napadl geniální plán – požádat Agnes o ruku v kavárně, kde jsme byli na našem úplně prvním rande.

Míša (32): Můj rituál selhal na celé čáře. Stačilo pár minut a moje dokonalé ráno nabralo nečekaný směr

Vymyslel jsem dokonalý plán

Šlo o malý útulný podnik na kraji města, s malými polstrovanými křesílky, dobrou kávou a domácími dortíky. Vyrazil jsem sem s předstihem a s velkolepou vidinou – poprosím obsluhu, aby zásnubní prsten zapekli do nějakého dortu a Agnes ho dramaticky vydlabe, až bude zákusek jíst. U toho zaplatím živou hudbu, šampaňské, nějaký romantický dekor… a dokonalá žádost bude na světě. V kavárně byli pro, můj nápad se jim líbil, a dokonce mi navrhli zákusek na míru. Zarezervovali jsme datum a na všem se domluvili. Odcházel jsem nadšený, s vidinou šťastné Agnesiny tváře a krásného prstenu na její ruce. To jsem ještě netušil, co nás čeká.

O deset dní později jsem jí oznámil, že jdeme do kavárny. Řekl jsem jí, ať se hezky ustrojí a namaluje, a sám se také slavnostně oblékl. Měl jsem radost, nenapadala mě jediná věc, která by se mohla pokazit. S dobrou náladou jsme se tak společně vydali do naší kavárny.

Celý prostor byl uklizený a nazdobený, v rohu byla připravená kapela složená z houslisty, klavíristy a několika dalších hráčů. Bylo zde jen pár dalších lidí, takže atmosféra byla příjemná a intimní. Usadili jsme se na naše oblíbené místo a Agnes si chtěla objednat.

Lucie (25): Bydlení s mámou bylo strašné, neměla jsem žádné soukromí. Svobodu jsem našla až díky útěku do podnájmu

Prsten se ne a ne objevit

„Dala bych si mrkvový dort,“ začala si Agnes objednávat, já ji ale zastavil.

„Dneska pro tebe mám něco speciálního. Objednal jsem nám dort na míru,“ usmál jsem se na ni a naznačil obsluze, ať přinese dort s prstenem. Agnes se potěšeně začervenala.

„Ty jsi mi dneska ale nějaký hodný… copak je nějaká speciální příležitost?“ zeptala se, a já jen tajemně pokrčil rameny. Po chvíli už nám každému přinesli zákusek. Oba dva jsme se dali do jídla. Celou dobu jsem Agnes sledoval, jak lžičkou uždibuje kousky korpusu a čekal, kdy na ni konečně vykoukne prsten… ale nic se nedělo. Jedla pomalu dál a poslouchala hudbu, vyprávěla mi o svém životě, zákusek ubýval, a šperk nikde. Cítil jsem, jak se začínám nervozitou potit, a hltal jsem svou vlastní porci čím dál rychleji.

„Nemáš v tom dortu něco?“ zeptal jsem se po chvíli přiškrceně a Agnes nakrčila obočí.

„A co bych tam měla mít? Jak to myslíš?“ zeptala se nechápavě. Strčil jsem si další kousek svého dortu do pusy a chtěl jsem jí odpovědět, když tu se mi něco zaseklo v hrdle. Bylo to malé, ostré a zcela mi to bránilo dýchat. Vyděšeně jsem vykulil oči a cítil, jak mi rudne obličej. Okamžitě mi došlo, co se stalo. Prohodili nám kousky...

Iveta (35): Bývalý manžel mi vulgárně nadává. Syn má totiž rád mého nového partnera

Takhle jsem si to nepředstavoval

Začal jsem se dusit a snažil se prsten vykašlat. Agnes na mě nejprve nechápavě koukala, když jí došlo, co se děje, vyděšeně se dala do křiku.

„Pomoc, můj přítel se dusí,“ vyjekla a vydala se mi na pomoc. Kapela přestala hrát, ostatní hosté se na nás otočili a všechno jako by se zastavilo. Zatímco jsem se dávil, jsem cítil, jak mi někdo bije do zad, jak se ze mě snaží prsten dostat… a to se konečně povedlo. S kašlem jsem ho prudce vydávil na stůl.

„Co to proboha je,“ natáhla se pro něj Agnes a nechápavě ho otočila v ruce, „co jsi to v tom dortu měl… to je…“

„Prsten,“ vydechl jsem přerývavě, celý červený a poslintaný, „zásnubní… Agnes, vezmeš si mě za muže?“

Roman (39): Nechápu naše sousedy. Mají garsonku pro šest lidí a žijí jako krysy

Nakonec vše dobře dopadlo

A tak se na mojí žádosti pokazilo všechno, co mohlo. Nejenže nevyšla podle mých představ, ale ještě mě málem stála život… k mému neskutečnému štěstí ale Agnes, sice překvapená, ale celá dojatá, řekla ano, a skočila mi kolem krku. Uvědomil jsem si, jak je naše láska opravdu silná a jak ji nic nepokazí, dokonce ani nepovedené zásnuby. Sice moje žádost nebyla jako z pohádky, ale byla upřímná a od srdce. A Agnesino ano bylo úplně stejně ryzí… kdyby mě opravdu nemilovala, na divadlo, co jsem omylem předvedl, by rozhodně ano neřekla.

Klára (34): Manžel chce jít na rodičovskou místo mě. Mám strach, že se budu vracet z práce do chaosu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].