Roman (39): Nechápu naše sousedy. Mají garsonku pro šest lidí a žijí jako krysy

Po babičce jsem zdědil byt 2+kk. Takže hned vedle kuchyňské linky máme sedací soupravu a televizi. V rohu místnosti je malý jídelní stůl a dvě židle. Malá samostatná místnost je ložnice. Tam máme nacpanou i dětskou postel.

Marcela (32): Idylka společného bydlení se nám začala rozpadat. Uvědomila jsem si, že mám doma přerostlé dítě

Naše bydlení vnímám jako nepřijatelné

Náš malý byt byl vyhovující v době, kdy jsme s manželkou Ivou neměli dítě. To jsme v bytě jen přespávali. Chodili jsme do práce, večer jsme byli někde s přáteli nebo za kulturou, pak jsme se pomilovali, pár hodin spali a ráno vše znova. Jenže pak jsme se rozhodli, že si pořídíme miminko. Už když byla Iva těhotná, zjistili jsme, že umístit do bytu komodu pro věci na miminko je problém. „Asi se zblázním, tady to s dítětem nezvládneme,“ plakala Iva.

Stejně tak postýlku, o kterou jsme si způsobili nejednu modřinu, když jsme potmě šli do postele. A přebalovací pult byl doslova neřešitelný. Nakonec jsme obětovali jídelní stůl, ze kterého jsme udělali onen přebalovací pult, a jedli jsme u konferenčního stolku u televize. Celý náš malý byt byl rozdělen do funkčních zón, které sloužily našemu miminku. V současné době jsou synovi tři roky a už rok stavíme dům.

Karel (55): Místo klidu máme doma chaos. Synova přítelkyně s dětmi nás zneužívá

Stavba domu prověří nejeden pár

Stísněné prostory nás dohnaly k tomu, že jsme za pomoci rodičů získali hypotéku na stavbu menšího rodinného domku. Už nám stojí hrubá stavba. Ještě než začalo sněžit, se nám podařilo dokončit střechu. Teď pár měsíců odpočíváme a na jaře opět naskočíme do zběsilého tempa. Práce, odpoledne stavba a to samé o víkendu. Nevíme, co to je volno. I prarodiče často přiloží ruku k dílu. Ať už je to hlídání syna, nebo uvaření jídla.

S manželkou nás žene vidina více místa a lepšího komfortu pro život. Nechápeme naše sousedy. Mají náš obdiv. Sousedi mají totiž stejně velký byt, jako máme my. A žijí v něm čtyři dospělí lidé a dvě děti. Je mi záhadou, jak to zvládají. Nikdy od nich neslyšíme žádný hluk. Nehádají se a kdykoliv je potkáme na chodbě, smějí se. Manželka od sousedky zjistila, že rodina s dětmi má k dispozici ložnici, kde mají dvě patrové postele vedle sebe. Děti spí nahoře a rodiče dole. Vedle postelí mají necelý metr cestičku a velkou vestavnou skříň.

Táňa (34): Stojím na křižovatce lásky a rodičovství. Můj přítel chce život bez závazků, a já nevím, jestli to zvládnu

Asi jsem víc rozmazlený než soused

Já bych takové žití nedal. Sousedi podle mého žijí jako krysy. Na malém prostoru mají hnízdo, kde jsou úzké cestičky a nikdo nemá soukromí. V druhém pokoji mají kuchyňskou linku a velkou sedací soupravu, kterou na noc rozkládají a spí na ní rodiče souseda. Na chodbě mají oblečení ve vestavné skříni. Rodina si prý pronajímá garáž, kde mají uskladněné sportovní potřeby, sezónní oblečení a věci, co zrovna nepoužívají a nechtějí se jich zbavit.

Rodina nemá ani chalupu, kam by jezdili a odpočinuli si tam. Je mi záhadou, jak to psychicky dávají. Tuším, že až budou děti větší, bude muset rodina svou bytovou situaci řešit. Vtipné mi přijde, že nikdo nemá klid ani v koupelně či na toaletě. Je mi záhadou, jak se ráno zvládají vypravit do zaměstnání a do školy. Kdybych takto bydlel já, měl bych dost přesčasů v zaměstnání a byl bych tam co nejdéle. Jen abych nemusel domů. Za mě je škoda, že někdo musí takto prožít svůj život.

Eva (30): Na silvestrovský večírek u sousedky se mi nechtělo. Netušila jsem, že mi to změní život

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].