Patrik (50): Koupil jsem drahý dům, protože chci klid. Nehodlám poslouchat, jak se moji sousedi hádají

Je to asi můj osud. Neustále poslouchat hádky druhých. Mám plné zuby hlučných lidí, ukřičených frustrovaných matek, opilých chlapů a ubrečených dětí.

David (44): Náš pes je závislák. Když ho necháme pár hodin doma samotného, dokáže se nám pomstít

Dvacet let v paneláku mi stačilo

Kdysi jsem získal byt po babičce a žil v něm sám. Pak jsem se oženil, založil rodinu a lehce po čtyřicítce jsem se rozvedl. Ale naše rodina byla tichá. Když děti brečely, rychle jsme je utišili. Nikdy jsme nepouštěli pračku v noci, natož aby u nás jela myčka po desáté hodině. Nikdy v životě jsem nevysával vysavačem o půlnoci.

Ani v době, kdy jsme procházeli krizí, jsme s manželkou na sebe nekřičeli. Měsíce před rozvodem jsme na sebe byli nepříjemní a naše hovory byly ostré jako břitva, ale hlas jsme nezvýšili. Při běžné komunikaci jsme na sebe s manželkou mluvili na takové zvukové úrovni, že to sousedi neslyšeli.

Veronika (34): Noví sousedé dělají hrozný randál. Když mi začali vyhrožovat, dala jsem je k soudu

Opačně nefunguje naprosto nic

Bohužel to samé nemohu potvrdit o sousedech. Ani nevím, jak jsem to těch dvacet let v panelovém domě vydržel. Jedni sousedi si libovali v hlasitém sexu. Jejich zvukové projevy byly tak hlučné, že to bylo nechutné. Dokonce mě to občas vzbudilo i ze spánku. Jiná sousedka si libovala v nočním úklidu. Další sousedka milovala hádky se svým opilým manželem, když se vrátil z restaurace.

A takto bych mohl pokračovat... v panelovém domě je slyšet vše. I o několik pater jinde. A tak po rozvodu jsem si dopřál luxus a koupil jsem si na hypotéku malý domek na okraji města. Já a pes. Ticho v zeleni. To byla moje představa. Občas si domů přivedu nějakou kočku na pobavení a jinak na svém životě nehodlám nic měnit.

Jindřich (61): Naše krásné bydlení se změnilo v horor. Soused je bezohledný a už dlouho jsme se normálně nevyspali

Realita je hodně odlišná od představ

Jenže už necelé dva roky poslouchám i v mém vysněném domě křik od sousedů. Rozvádí se a dost to prožívají. „Sousedi, mohli byste trochu ubrat? Mám pocit, že se rozvádím s vámi a dochází mi trpělivost. Dům jsem koupil, abych měl klid. Nehodlám poslouchat žádný křik!“ Došel jsem na pokraj svých sil.

„Co si to dovoluješ, my se tady můžeme hádat, jak uznáme za vhodné. Zalez do domu a nešmíruj nás. Kdyby tě to nezajímalo, tak nesedíš na terase, ale jdeš domů a zavřeš okno. Tak nás tady nepeskuj a zameť si před svým vchodem. Sám jsi šmírák,“ rovnou mi soused tykal a jeho manželka se přidala. Na chvíli se zdálo, že táhli za stejný provaz a společný nepřítel je stmelil. Jenže večer už zase vedli svůj boj a já si asi budu muset koupit špunty do uší.

Mirek (31): Manželka má románek se sousedem. Věděl o tom celý panelák, jenom já byl slepý a hluchý

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].