Facebook
Instagram
Petr bydlí se svou mladou rodinou už druhý rok v bytě, který se pro ně v jistém smyslu stal vězením. Všechny výhody totiž zastiňuje hulákání cholerického souseda, který evidentně ubližuje manželce. Ale nikdo s tím nic nezmůže.
V našem vysněném bytě bydlíme s Petrou (31) a dětmi skoro dva roky. Výhled a prostorné pokoje nám kazí fakt, že slyšíme nadávky od agresivního souseda. Policie nepomohla, zkusil jsem vyburcovat i další sousedy, ale vše bylo marné.
Najít fajn byt je jedna věc, normální sousedé druhá
Náš nový byt byl téměř dokonalý. S Petrou jsme se do něj zamilovali na první pohled. Viděli jsme ho dvakrát a museli jsme rychle jednat, neboť byl za výhodnou cenu a zájemci se začali rojit. Když jsme se stěhovali a já uslyšel v bytě pod námi křik, zatrnulo mi.
Slova, co vypouštěl soused z pusy, patřila mezi ta nejhrubšího kalibru. Petra v rozpacích zakrývala dětem uši, ale nemělo to smysl. Šel jsem zrovna po schodech, když se rozrazily dveře onoho bytu. Vyšla z nich uplakaná sousedka, zřejmě manželka toho hulváta. Nemohl jsem si nevšimnout modřiny pod okem. Plaše sklopila oči a běžela po schodech k východu.
Paní od vedle nám pak prozradila, že to probíhá denně. Neměl jsem z toho radost, protože hluk byl slyšet i v našem bytě. Když se soused rozčílil, a to bylo párkrát za den, častoval ženu vulgárními nadávkami. Jednou byly dokonce slyšet rány a volání o pomoc.
Musel jsem zakročit
Seběhl jsem dolů a dlouze zvonil, dokud mi neotevřel zarostlý chlap v umolousaném nátělníku. Přesně tak jsem si ho představoval. Upozornil jsem ho, že budu kontaktovat policii a volal jsem na tu nešťastnici za ním, že by si to neměla nechat líbit.
„To nic, jen se dohadujeme,“ špitla a bylo mi jí opravdu moc líto. Jakmile jsem se vrátil nahoru, slyšel jsem tupé rány, ale křik tentokrát žádný. Představil jsem si, jak ta ubohá žena mlčky přijímá bití a nevydržel jsem. Policie přijela za čtvrt hodiny. Dozvěděl jsem se, že nejde o první vyjížďku. Kromě domluvy kvůli hluku se nic neřešilo. Zbitá žena by musela vznést obvinění.
Pochopil jsem, že tudy cesta nepovede. Petra hodila té paní do schránky kontakt na linku bezpečí a já sepsal dopis všem sousedům. Měl jsem v úmyslu zakročit proti hrubiánovi ve větší skupině lidí a vyříkat si s ním jeho chování.
Nikdo nechtěl řešit domácí násilí u sousedů
Odpovědí jsem se nedočkal, dostal jsem jen pár rad. Ať si prý doma pouštíme hudbu. Nebo že bych se neměl motat do cizích věcí, když to dotyčné zřejmě nevadí a chce si nechat ubližovat...
Jsem sice denně svědkem odporného domácího násilí, ale pomoc asi nelze nikomu vnutit. Zbývá mi ještě velký problém ohledně hluku. A s tím se nehodlám smířit jen tak. Děti slyší sprostá slova, máme doma mrazivou atmosféru a jsme celkově v napětí. Za takové peníze jsem si bydlení představoval jinak. Mám sto chutí vyřídit si to s tím prevítem po svém a napadají mě už celkem drsné myšlenky.
Pokud se stanete obětí domácího násilí, pomoc najdete třeba v centru ROSA a na jejich bezplatné nonstop lince 800 60 50 80.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
