Marek (47): Splněný sen o běžeckém závodu mi ukázal, jak moc jsme se s ženou odcizili

Jsem vášnivý běžec. Už na základní škole jsem chodil běhat s tátou a tuhle aktivitu jsem si nechal i v dalším životě. Pomáhá mi to udržet se v kondici jak fyzické, tak psychické, vyčistím si hlavu a mám tak chvíli pro sebe.

Kamila (31): Měla jsem kamarádce pár týdnů hlídat psa. Nakonec mi zůstal na krku a já kvůli němu nemám kde bydlet

Rozhodl jsem se do toho jít

Vždycky jsem chtěl pořádat běžecký závod. Měl jsem různé plány a představy, ale když se narodily děti, veškerá pozornost i čas se upřely na rodinu a já neměl na takové věci ani pomyšlení. Ale ten nápad mi v hlavě zůstal a pomalu bujel.

Před rokem jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Uspořádám běžecký závod. Mám kolem sebe velkou komunitu běžců, znám se s lidmi, kteří si nenechají ujít jediný závod sezóny, a proto jsem věřil, že to bude úspěch. A když je to úspěch, tak to minimálně určitě není průšvih. A doufal jsem v podporu své rodiny.

Manželka mi slíbila, že mi pomůže s plánováním, vyřizováním administrativy a podobně. Ale když přišlo na lámání chleba, většinou se vymluvila na starost o děti nebo únavu a celou organizaci nechala na mě.

Gabriel (22): Máma si myslí, že bez manželky umřu hlady. Já se ale o sebe umím postarat lépe než můj otec

Našel jsem podporu jinde

V den závodu jsme byli domluvení, že se mnou bude vstávat, pomůže mi věci na místě připravit, ale když došlo na činy, hrozně se se mnou pohádala, že už má toho mého závodu plné zuby. „To, že rád běháš, neznamená, že se celý náš život podřídí tvému závodu. Je hezky, já chci s dětmi na výlet.“

S pomocí a podporou zbytku rodiny a přátel jsem zvládl na místě všechno připravit, závod odstartovat, běželo asi šedesát lidí a všichni byli nakonec neskutečně spokojeni. Jako první dokonce doběhla moje bývalá spolužačka ze střední, která i po takovém výkonu zůstala a pomáhala nám večer s úklidem. Manželka na místo závodu s dětmi ani nepřijela. Ani na výlet nejela. Byli celý den doma.

Od závodu před několika měsíci jsem v kontaktu s mnoha lidmi z komunity a společně plánujeme další závody. Moje bývalá spolužačka se tak nadchla, že mi chce s dalším ročníkem pomáhat a finančně se zapojit. Jsme v neustálém kontaktu. Cítím vůči manželce výčitky, ale zasloužím si někoho, kdo bude sdílet moje koníčky.

Teodor (48): Dcera za volantem riskovala život kvůli videím na sítě. Sebral jsem jí klíčky a teď je u nás dusno

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].