Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Tomáš začal běhat, aby unikl prázdnotě ve svém životě. Netušil, že v parku narazí na svou studentskou lásku. A vyřeší pětadvacet let starou záhadu, která je kdysi rozdělila. Je možné napravit chyby mládí a začít znovu?
Začal jsem běhat, abych utekl před monotónností svého života, prázdným bytem a prací, která mě už netěšila. Netušil jsem, že mě každý krok přibližuje k vyřešení záhady staré pětadvacet let. Osud mi dal druhou šanci v ten nejméně očekávaný moment.
Začal jsem běhat
Jako architekt jsem byl zvyklý vše plánovat a mít věci pod kontrolou. Když po čtyřicítce mé tělo přestalo spolupracovat, cítil jsem se těžký fyzicky i psychicky. Rozhodl jsem se začít běhat. Začátky byly krušné – plíce pálily a nohy mě přemlouvaly k návratu na gauč.
Moje tvrdohlavost mě ale hnala dál. Po několika týdnech jsem v parku začal vnímat detaily, které mi dříve unikaly. Ať už to byly rašící pupeny, měnící se světlo, nebo lidé, kteří tam také chodili běhávat. Právě tehdy jsem si jí začal všímat..
Potkávali jsme se téměř denně. Byla drobná, v modré bundě a s vlasy v culíku. Zpočátku jsem jí nevěnoval pozornost, ale brzy se její přítomnost stala součástí mého tréninku. Naše setkání se pomalu vyvíjela od letmých pohledů přes nesmělé úsměvy až po tiché pozdravy.
V té době jsem v práci řešil krizi s návrhem domu, kterému chyběla duše. Právě při běhu mě napadaly nejlepší nápady, jak do betonu vplést zeleň. A tato neznámá žena pro mě byla symbolem vytrvalosti, kterou jsem tolik potřeboval.
Pozval jsem ji na kávu
Jednoho dne jsem ji potkal u fontány. Seděla na chladném kameni a bojovala se zamotanými sluchátky. „Technologie bývá zlomyslná, hlavně když to člověk nejméně potřebuje,“ oslovil jsem ji. Zasmála se a mně její hlas připadal neuvěřitelně povědomý.
Představili jsme se. Když jsem se jí podíval do hnědých očí, zaplavil mě silný pocit déjà vu. Navrhl jsem, abychom zašli na kávu do nedaleké kavárny. Po krátkém váhání souhlasila. V kavárně se mi obrazy v hlavě konečně propojily. „Nechodila jsi náhodou na gymnázium v Pardubicích?“ zeptal jsem se a ona překvapeně přikývla.
Život bývá nevyzpytatelný
S Alicí jsme byli spolužáci, pár na maturitním plese, a prožili jsme spolu celé léto před vysokou školou. Pak to skončilo. S hořkostí v hlase mi vysvětlila, že na mě tehdy marně čekala na nádraží. Odjížděla totiž na medicínu do Brna.
Já to viděl jinak. Dorazil jsem pozdě a viděl jsem ji na nástupišti v objetí s Pavlem. Myslel jsem, že mě podvádí, a zhrzeně jsem odešel. Ve skutečnosti ji Pavel jen konejšil, protože plakala kvůli tomu, že jsem nepřišel. Pětadvacet let bylo ztraceno kvůli jednomu nedopatření a mladické pýše.
Alice má za sebou rozvod, já jeden dlouhý neúspěšný vztah. Povídali jsme si dlouho a zjistili jsme, že bydlíme kousek od sebe. Domluvili jsme se, že budeme běhávat spolu. Už to pro mě nebylo útěkem před životem, ale nejlepší částí dne. Osud nám vzal mládí, ale dal nám zralost, abychom si vážili toho, co jsme znovu našli.
Klaudie (31): Dávná láska se vrátila a mě to pořádně rozhodilo. Dávám si za vinu, že jsem ho odmítla
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
