Klaudie (31): Dávná láska se vrátila a mě to pořádně rozhodilo. Dávám si za vinu, že jsem ho odmítla

Roky jsem ho brala jako jistotu. Kolega, který chápal moje vtípky i moje zoufalé nálady. Když se mi pak přiznal, že se do mě zamiloval, úplně mě to vykolejilo. Byla jsem s někým jiným, vztah jsem nechtěla rozbíjet a zároveň jsem si nebyla jistá, co opravdu cítím. On to vzal jako důvod konečně změnit život, sebral se a odstěhoval se přes půl republiky. Říkala jsem si, že to tak asi má být.

Alice (27): Vadí mi, že partner řeší náš vztah za mými zády. Dokonce se radí s mým nejlepším kamarádem

Táhlo mě to k němu

Jenže pak jsem ho nedávno potkala na ulici. Stál tam úplně stejně, jako kdyby se těch pár let nestalo. Jen oči měl unavenější. Řekl, že se přistěhoval zpátky, a já od té chvíle nemůžu přestat přemýšlet, jestli jsem tehdy neudělala chybu. Pořád se mi vrací ten okamžik, kdy jsem ho odmítla, a najednou ve mně narůstá zvláštní naděje. Možná se mi tímhle vrací šance udělat věci jinak.

Začala jsem si ho vyhledávat na sociálních sítích. Nenápadně, jen tak z dálky. Zjistila jsem, kde pracuje, a párkrát jsem se přistihla, že jdu domů trasou, která mě vede kolem jeho nové kanceláře. Připadala jsem si jako puberťačka, ale zároveň jsem měla pocit, že jen čekám na vhodnou chvíli. Že potřebuju odvahu, kterou jsem tehdy neměla.

Trvalo pár dní, než mi došlo, že se mi neozývá. Ani po náhodném setkání. Ani po tom, co jsem mu lajkovala fotku. Připisovala jsem to jeho ostychu, ale uvnitř mě to začalo hlodat. Nakonec jsem sebrala odvahu a napsala mu krátkou zprávu. „Co takhle navázat, kde jsme před lety skončili?“ Neodpověděl.

Vlasta (34): Roky jsem čekal na tu pravou. Když už jsem ji našel, dopadlo to opět katastrofou

Nevrátil se sám

Jeho ticho mě vedlo k detailnějšímu vyšetřování. Teprve tehdy jsem si všimla něčeho, co jsem předtím úplně přehlédla. Mezi fotkami z nového bytu byla jedna, na které stál s ženou. Drželi se kolem pasu, ona se smála a on vypadal spokojeně, jak jsem ho dřív neznala. U popisku stálo prosté oznámení o zásnubách.

Seděla jsem nad tím dlouho. Hlavou se mi míhaly roky naší blízkosti i všechny ty nevyřčené věci. Na chvíli mě zaplavil vztek, protože jsem měla pocit, že se ke mně život konečně vrací, ale ve skutečnosti to bylo jen moje přání.

Teprve potom mi došlo, že jsem si celou dobu malovala starou verzi člověka, kterého jsem kdysi znala. On se posunul dál. Došlo mi, že šanci, o které jsem celé dny uvažovala, jsem už vlastně dávno propásla. A že možná přišel moment, kdy to musím konečně přijmout. Jen to bude ještě těžší, protože teď vím, že ho můžu potkat.

Karolína (38): Nejlepší kamarádka se na roky odmlčela. Nedávno jsem se dozvěděla proč

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].