
Pavla si myslela, že si z ní sousedka dělá legraci, když jí řekla, že jejího manžela navštěvuje neznámá žena. Jenže pak objevila důkaz, který její klidnou jistotu rozmetal na kousky.
Zimní hory jsou moje vášeň. Můj muž Tomáš pro ně ale nemá pochopení, a tak každý rok vyrážím s dětmi na týden lyžovat sama, zatímco on hlídá dům.
Sousedka mi řekla překvapivou věc
Byla jsem po celém dni na svahu příjemně unavená, když mi zavolala naše sousedka Dana. Nečekala jsem žádné špatné zprávy, a tak mě tón jejího hlasu okamžitě zarazil.
„Pavlo, nerada se pletu do cizích věcí… ale viděla jsem něco, co bys asi měla vědět,“ řekla skoro šeptem, jako by se bála, že ji někdo poslouchá.
Ztuhla jsem a snažila se přijít na to, co ji mohlo tak vyděsit. „Dano, co se děje?“ zeptala jsem se opatrně.
„Viděla jsem k vám jít nějakou cizí ženskou. A nebylo to jen jednou, za tenhle týden už u vás byla několikrát. Říkala jsem si, že bys to měla vědět…“
První reakcí byl smích. Představa, že by mi Tomáš byl nevěrný, mi přišla naprosto směšná. „To se určitě pleteš,“ odpověděla jsem s jistotou, ale v hloubi duše se mi usadil stín pochybností.
Po hovoru mi hlavou vířily zmatené myšlenky. Tomáš mi byl přece vždycky oporou… Přesto jsem se nemohla zbavit nepříjemného pocitu, že něco není v pořádku. Snažila jsem se to ignorovat s tím, že Dana musela něco špatně vidět.
Ale červíček pochybností už začal hlodat. Vzpomínala jsem na drobnosti z poslední doby, které mi najednou připadaly zvláštní. Chtěla jsem si zachovat chladnou hlavu, ale semínko nedůvěry bylo zaseto…
Manžel se choval klidně
Po návratu domů jsem se snažila nedat na sobě nic znát. Tomáš se radostně vítal s dětmi a poslouchal jejich zážitky z lyžování. Když jsme si konečně našli chvilku pro sebe, zeptala jsem se ho, jak se měl. „Nic nového se nestalo?“ prohodila jsem jakoby mimochodem.
„Vůbec nic. Všechno při starém. Moc jste mi chyběli,“ odpověděl s úsměvem.
Úsměv jsem mu oplatila, ale slova naší sousedky mi zněla v uších. Tají mi něco? Každá další chvíle s ním mi přinášela jen další otázky bez odpovědí. Pozorovala jsem každé jeho gesto a hledala náznak lži, ale nic jsem nenašla.
Našla jsem důkaz
Během následujících dnů moje podezření sílilo. Jednoho odpoledne, když byl manžel v práci, jsem se pustila do úklidu. V tašce s papíry určenými do sběru jsem objevila něco, co mě šokovalo a vyděsilo zároveň – vstupenka do kina s datem z doby, kdy jsem byla ještě na horách.
Samotný lístek by nemusel nic znamenat, ale v kombinaci s informací od sousedky to do sebe začalo zapadat.
Když se Tomáš vrátil z práce, neudržela jsem se. „Našla jsem tenhle lístek do kina. S kým jsi tam byl?“ zeptala jsem se přímo.
V jeho očích se na vteřinu objevila panika, kterou se okamžitě snažil zamaskovat podrážděním. „Byl jsem sám. Potřeboval jsem si vyčistit hlavu. To si vážně myslíš, že bych ti něco tajil?“
Nevěděla jsem, čemu věřit. Říká pravdu? Hledala jsem mu v očích odpověď, ale viděla jsem jen zeď. V mé duši se však už usadila nejistota, jakou jsem nikdy předtím nepoznala. Ať už to bylo cokoliv, byla jsem odhodlaná zjistit, jakou hru se mnou hraje.
Potřebovala jsem si o tom promluvit
Znovu jsem zašla za sousedkou. Popsala mi tu ženu podrobněji a každé její slovo bylo jako další rána.
„Co mám teď dělat?“ propukla jsem v pláč.
„Je to strašně těžké, ale… měla bys naslouchat svému instinktu,“ poradila mi.
„Proč mi to udělal?“ ptala jsem se mezi vzlyky.
Mluvily jsme spolu dlouho. Došla jsem k závěru, že musím myslet hlavně na sebe a na děti. Jen si nejsem jistá, jestli je pro nás lepší od toho lháře odejít, nebo raději mlčet, aby se děti nic nedozvěděly. A jen tiše doufat, že to byl jen chvilkový úlet…
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




