Dagmar (24): V lese jsme spatřily dávno ztraceného chlapce. I po smrti je zoufalý a volá o pomoc

Vždycky jsem o zbloudilých duších jen četla. Nikdy jsem si neuměla představit, jaké by to bylo, kdybych se s nějakou setkala. Jak bych se zachovala. Teď už o tom přemýšlet nemusím. Skutečně jsem si zažila setkání s duchem na vlastní kůži. A pocity, které mnou proudily, se dají jen těžko popsat. Bylo to něco tak nadlidského, že se mi ještě teď tají dech, když si na to vzpomenu.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (26): Noc v lese byla skutečně magická. Asi mi nikdo neuvěří, co všechno jsem viděla

V lese jsem měla pocit, že nás někdo pozoruje

S kamarádkou Mirkou se často vydáváme do lesa na procházky. Především kvůli mému hyperaktivnímu psovi Matymu. Když se dostatečně nevyběhá, ničí doma věci. Na jednu z takových delších procházek jsme se vydaly letos na začátku podzimu. Stromy už se chystaly na opadávání listů a všude byla cítit nadcházející změna.

Zastavily jsme na našem oblíbeném místě a pustily Matyho z vodítka. Radostně se rozeběhl po lese a dělal ta svoje zdivočelá kolečka. My s Mirkou stály u mohutného stromu a povídaly si. Po pár minutách se mě zmocnil prazvláštní pocit.

Jako kdyby nás někdo pozoroval zpoza jednoho stromu. Pokaždé, když jsem se tím směrem podívala, nikdo tam sice nebyl, ale já ho cítila. „Kam pořád koukáš?" divila se Mirka. „Někdo nás pozoruje. Támhle od toho stromu," ukázala jsem prstem. „Nikoho nevidím," krčila rameny.

Mohlo by Vás zajímat:

Halina (24): Seznámila jsem se v lese s temným mužem. Pak se stalo něco nepředstavitelného

Viděly jsme ducha malého chlapce

Za chvíli jsem znovu ucítila onen pohled. Někde kolem se ozvalo tiché volání o pomoc. „Slyšela jsi to?" zeptala jsem se Mirky. „Co jsem měla slyšet?" nechápala. „Někdo volá o pomoc," řekla jsem tiše a šla se podívat k tomu stromu.

Našlapovala jsem opatrně, když se lesem z ničeho nic rozeběhl malý chlapec. „Je to dítě," zvolala jsem na Mirku a vydala se za ním. Maty to zjistil a následoval mě. Snažil se chlapce srazit na zem, ale jakmile na něj skočil, proskočil skrz.

Vyděšeně jsem se zastavila. Otočila jsem se na Mirku, která stála s pusou otevřenou dokořán. „Tak to mě podrž. Viděla jsi to, co já?" žasla. „To byl duch?" zašeptala. „Jak se zdá, tak ano," odvětila jsem. Polilo mě horko z toho, co jsme právě viděly.

Mohlo by Vás zajímat:

Drahoslav (70): Vzdušný vír v lese mi ukázal, co se kdysi stalo mému nejlepšímu kamarádovi

Před lety se v lese ztratil chlapec

Les pohltilo absolutní ticho. Slyšela jsem tlukot vlastního srdce. Přestala jsem se cítit dobře. Dala se do mě slabost. Jako kdyby ze mě někdo vysával život. „Raději půjdeme," zavelela Mirka. I přes slabost v nohou jsem vyrazila za ní. Maty šel poslušně s námi a pořád se nervózně rozhlížel.

Když jsme vyšly z lesa, nedalo mi to. Naposledy jsem otočila. Na místě, kde jsme původně stály, byl ten chlapec. V roztrhaném tričku a celý umouněný. „To je poprvé v mém životě, kdy vidím ducha," řekla jsem polohlasem.

„Je to i moje poprvé. A upřímně, není mi z toho dobře. Chci pryč," pronesla Mirka vystrašeně a dál mě podpírala. Chlapec se postupně rozplynul v mlze. Později jsem se ptala mamky, jestli neví o nějakém klukovi, který by se v tom lese ztratil. Ona mi povyprávěla příběh o tom, jak v lese skutečně před lety zmizel malý chlapec. Nikdy ho nenašli. Myslím si, že by to mohl být ten, kterého jsme viděly. Do lesa chodíme dál, ale už jsme ho nikdy nespatřily.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Emílie (26): Řečem o bábě, která straší v lese, jsem se smála. Dokud jsem na ni nenarazila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.