Drahoslav (70): Vzdušný vír v lese mi ukázal, co se kdysi stalo mému nejlepšímu kamarádovi

Říkám si, že než půjdu do hrobu, chtěl bych se s někým podělit o svůj příběh. Po několika letech jsem se vrátil do rodné vesnice, abych se podíval, co se za dobu mé nepřítomnosti změnilo. Moje první kroky vedly do lesa, kam jsem chodíval jako kluk. Právě tam jsem viděl něco, co mi zůstávalo roky utajeno.

Mohlo by Vás zajímat:

Livie (32): Na víkend u kamarádky nebudu vzpomínat v dobrém. Dcera tam viděla něco, co neměla

Kamarád trpěl nešťastnou láskou

Jen na okraj vám povím něco o svém životě. Bydlel jsem na malé vesnici na Moravě. Naši tam měli velmi starý dům, který postavil nějaký můj praprapradědeček. Nad domem v kopci byl les, který nám z části patřil. Jako chlapec jsem s otcem chodil natírat mladé stromky, aby je srnky neokusovaly. Mám na to místo jen ty nejlepší vzpomínky.

O pár domů dál bydlel můj nejlepší kamarád Jindřich. Byli jsme pořád spolu. Právě jeho mám se svým dětstvím nejvíc spojeného. Naše přátelství trvalo roky. Rozdělili jsme se až v době, kdy jsem nastoupil na kolej v Praze. Loučení s Jindrou bylo srdceryvné. Vybavuji si, jak mě prosil, abych ho tam nenechával.

Ještě pár let po mém odchodu jsme si volali a několikrát se dokonce sešli. Při posledním setkání se mi svěřil, že je zamilovaný. Nešlo ale o šťastnou lásku. Jeho vyvolená jeho city neopětovala. Tehdy se mi svěřil, že buď bude žít s ní, nebo raději zemře. Nenapadlo mě, jak moc ta slova myslí vážně. Po posledním setkání se po něm slehla zem.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (24): Po nocích slýchám kroky a cizí dech. I když bych měla, nedokážu to ukončit

Po letech jsem se do vesnice vrátil

Nikdo o něm nic nevěděl, ani jeho rodina. Jako by se vypařil. Já si myslel, že se sbalil a odjel budovat život za hranice. Párkrát jsem se ho snažil najít, ale bezúspěšně. Vrtalo mi to hlavou, ale ne natolik, abych se tím více zaobíral.

No a teď k tomu, o co se chci podělit. Minulý rok v létě jsem se rozhodl, že se zajedu podívat do rodné vesnice. Nebyl jsem tam desítky let. Zajímalo mě, kdo bydlí v našem domě i to, jak moc se osazenstvo vesnice změnilo. Měl jsem v plánu, že se zajdu podívat i do lesa. To jsem nakonec udělal jako první.

Pořád v něm panoval ten panenský klid. Procházel jsem známá místa. Když jsem došel na místo, kde cesta ústila na pole, zvedl se vítr. Otočil jsem se k lesu. Najednou se trochu setmělo a v lese se objevil vzdušný vír. Točil se závratnou rychlostí. Zadíval jsem se do něj a najednou spatřil Jindrovu tvář.

Mohlo by Vás zajímat:

Ester (37): Na hřbitově mě sledoval tajemný muž v uniformě. Švagr mi prozradil, o koho šlo

Vzdušný vír v lese mi ukázal, co se stalo s mým přítelem

Ve vzdušném víru se točil obraz, jak Jindra visí na stromě. Kolem něj rotovala tvář nějaké ženy. Bylo jasné, že se jedná o les, ve kterém jsem stál. Po malé chvíli se vír uklidnil a bylo po všem. Užasle jsem stál a dumal, co jsem právě viděl. Podvědomě jsem si vzpomněl na Jindrova slova. ,,Buď budu žít s ní, nebo raději zemřu,“ znělo mi v hlavě.

Začal jsem usilovně pátrat po tom, co se s Jindrou stalo. Odpověď jsem našel u nejstarší starousedlice. ,,Nikdo ti to nechtěl říct,“ začala. ,,Jindra se chvíli po vašem posledním setkání oběsil z nešťastné lásky,“ posteskla si. Bude mě ještě dlouho mrzet, že jsem mu víc nenaslouchal. Doufám, že až přijde i můj den, budu se moci Jindrovi omluvit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (31): Pořád dokola se mi zdá o mém minulém životě. Vybavuji si věci, které mě děsí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.