Facebook
Instagram
Aličin nejlepší kamarád Matěj byl pro ni dlouhé roky velkou oporou. Podporoval ji ve všem, do čeho se pustila. Když dostala výpověď v práci a rozjela vlastní byznys, vstoupil do něj jako investor. A měl ještě jeden plán, jak jí zpříjemnit život.
V době, kdy se odehrál tenhle příběh, jsem byla opravdu na dně. Dostala jsem v práci padáka, protože jsem na svoji pozici podle šéfových slov nestačila. Dnes vím, že měl pravdu a že mi vlastně prokázal službu. Tenkrát jsem to ale viděla jinak.
Nemohla jsem najít novou práci
Měla jsem své teplé místečko, kde mi vždy přišla mzda, kterou jste ve výměru podepsala. A ten byl opravdu štědrý. Podařilo se mi totiž sehnat doslova zlatý důl. Až jsem nevěřila, že se tohle děje právě mně. Ovšem už když jsem nastoupila, cítila jsem, že je něco špatně. Zkrátka mi tam něco nesedělo. Toužila jsem se tam ale udržet. Nedopadlo to. Den před koncem zkušební doby jsem dostala výpověď. "Jste pro nás velkým zklamáním, nechápu, kde se stala chyba," řekl mi tehdy ředitel marketingové oddělení. A já se cítila neschopně.
Zpětně vím, že vše má svůj důvod a děje se v tu nejlepší možnou dobu. Odcházela jsem s hlavou vztyčenou, slzy jako hrachy se mi začaly valit z tváří až o pár ulic dál. Doma jsem hned koukala po inzerátech, neměla jsem však štěstí. Když už nějaká pozice zněla opravdu zajímavě, ani se mi neozvali. Tehdy jsem si uvědomila, že sen, který už dlouho nosím v hlavě, nemusí být nereálný. Chtěla jsem prodávat šperky, bižuterii. Nějaké doplňky do domácnosti, mít svůj vlastní obchůdek.
Můj nejlepší kamarád nečekaně zemřel
Když si začnete plnit sen, není to vždy růžové. Naopak. Přichází s tím tolik úskalí, že si občas říkáte, zda se na to raději nevykašlat. "Když to bolí nejvíc, musíš zabrat!" povzbuzoval mě kamarád Matěj. Byl gay a s nadšením mi vždycky stál po boku. On byl mým největším fanouškem a díky němu dnes můj e-shop existuje. Spojil mě s těmi správnými lidmi, všude o mém projektu mluvil. Povzbuzoval mě a dokonce vstoupil do celé mé vize jako menší investor. Milovala jsem naše přátelství, znali jsme se víc než patnáct let. Proto pro mě byla neskutečná rána, když ze dne na den odešel.
Tragicky skonal ve chvíli, kdy jsem si myslela, že nás nic nemůže rozdělit. Vzhledem k pandemii koronaviru se rodina rozhodla neuspořádat pohřeb a jen ho uložili do rodinného hrobu. Vzalo mi to pomyslnou tečku, kterou jsem potřebovala udělat za touhle bolestí. Uvědomit si, že skutečně odešel.
Pár dní po jeho odchodu mě kontaktoval jeho bratr Honza, kterého jsem nikdy osobně neviděla. Žil v Austrálii a s Matějem si nebyli blízcí. Jednou mi napsal, zda by se u mě nemohl zastavit, a já souhlasila. Když jsem mu otevřela, stál ve dveřích s flaškou vína. "Myslím, že ji oba potřebujeme." řekl a vešel dovnitř. Tehdy jsme spolu propili celou noc a usnuli až nad ránem.
Poslední hlasovou zprávu jsem si poslechla až po jeho smrti
Už je to rok. Dnes spolu žijeme a čekáme první dítě. Za celý ten rok jsem neměla odvahu pustit si poslední hlasovou zprávu, kterou mi Matěj před smrtí zanechal. To až pár dní zpět. Cítila jsem, že to je ta pomyslná tečka, kterou jsem tehdy hledala.
Zpráva byla krátká. Stálo v ní: "Ali, dneska v noci jsem měl sen! Můj bratr Honza se vrací ze zahraničí a mně se zdálo, že jste to dali dohromady. To by bylo skvělý, viď? Hlídal bych vám děti a učil je sprostý slova! Jen abych to stihnul, než si někoho pustíš k tělu. Domluvil jsem nám, že se s ním potkáme. Bude se ti líbit." Seznámit nás už sice nestihl a sprostá slova naše děti učit nebude, ale hřeje mě u srdce, že mu ten dohazovačský plán nakonec vyšel. I když až po smrti.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
