Marika (20): Před sedmi lety jsem spatřila tajemnou bytost u lesa. Dodnes nevím, co si o tom mám myslet

Marika (20): Před sedmi lety jsem spatřila tajemnou bytost u lesa. Dodnes nevím, co si o tom mám myslet
Zdroj: Unsplash

Když bylo Marice třináct let, jela s rodiči k jejich známým. Měli dům na samotě uprostřed luk a lesů. Marika dostala pokoj ve třetím patře. Od začátku na ni nepůsobil dobře. V noci navíc z okna viděla podivnou bytost, která žonglovala se zářivými koulemi.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 30. 08. 2022 13:00

Už je tomu sice pár let, ale říkám si, že se o svůj podivný zážitek musím s někým podělit. Bylo mi třináct let, když jsme jeli s našima k jedněm známým. Jako jediná jsem spala ve třetím patře jejich neútulného domu. To, co jsem viděla z okna, mi už nedá nikdy spát.

Jela jsem s rodiči k jedněm známým

Rodiče tehdy dostali pozvánku k návštěvě svých dobrých přátel, které už roky neviděli. Pamatuji si, že jsme jeli snad tři hodiny v kuse. Když jsme dorazili na místo, nestačila jsem se divit, kde všude mohou žít lidé.

Jednalo se osamělé stavení, které kolem sebe nemělo nic než lesy a louky. Les byl hustý a i přes den temný. Když mi matčina kamarádka Božena ukazovala pokoj, ve kterém budu tři noci spát, zatrnulo mi. Byl ve třetím patře a měl jen dvě malá okna, která dovnitř nepustila moc denního světla.

,,Tady jsem kdysi dávno spávala,“ zasnila se Božena, ,,nemusíš se tady bát.“ Poplácala mě po rameni, jako by mi četla myšlenky. Když odcházela, pod tíhou jejích kroků praskaly parkety. Už to samotné bylo víc než strašidelné. ,,No nazdar, to bude víkend,“ neodpustila jsem si. Na okamžik jsem vykoukla z kulatého okna. ,,Tady fakt chcípnul pes,“ posteskla sem si.

V noci přicházela od lesa podivná postava

Přes den jsme byli na zahradě nebo zašli do lesa na houby. Většinou mám pro strach uděláno, ale v tom lese mi nebylo dobře. Necítila jsem se tam bezpečně. Pořád mě svíral podivný pocit, jako by s námi šel ještě někdo další, ale nebyl vidět. Když jsme si šli první noc lehnout, doufala jsem, že brzy usnu.

To se mi také povedlo, ale vzbudila jsem se kolem jedné. Měla jsem pocit, že jsem vyspalá a nemohla znovu zabrat. Převalovala jsem se na posteli. Po chvíli jsem si všimla, že u lesa bliká nějaké světlo. Stoupla jsem si k oknu a v dáli zahlédla postavu. Respektive jen siluetu.

Postava držela v ruce světlo ve tvaru koule. ,,No to mě podrž. Kdo je v jednu ráno v lese?“ pronesla jsem tiše. Tajemná postava se blížila k našemu domu. Instinktivně jsem udělala krok vzad. Nabyla jsem totiž dojmu, že mě dotyčný spatřil. Zvědavost ale byla silnější než já, a tak jsem se dál dívala z okna. Když mi došlo, že vidím levitovat klacky a kameny, srdce se mi rozbušilo o sto šest.

Tajemná bytost z lesa mi dodnes nedá spát

I když byla postava venku a já uvnitř, slyšela jsem, jak ke mně mluví. ,,Já tě vidím,“ zaznělo mi v hlavě. Strachy jsem vyjekla a chtěla utéct k rodičům, jenže dveře byly zamčené. Vím zcela jistě, že já je nezamykala. Ječela jsem jako smyslu zbavená, ale nikdo za mnou nepřišel. Naposledy jsem vykoukla z okna a viděla postavu, jak žongluje se žlutými světly.

Vystrašená jsem zalezla pod peřinu a zůstala tam až do rána. Kolem sedmé ke mně přišla mamka. Vešla do pokoje a zeptala se, jak se mi spalo. Hned mi došlo, že dveře najednou nebyly zamčené. Mamce jsem převyprávěla svůj noční zážitek, ale pochopení jsem u ní nenašla. Svedla to na spaní v cizím prostředí. Ale já vím, co jsem viděla. Pro zbývající dvě noci jsem požádala o pokoj v přízemí. Dodnes nevím, koho nebo co to bylo. Napadá vás něco?

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Související články

Další články