Leo (19): S kamarády jsme chtěli v noci postrašit holky, nakonec jsme měli nahnáno také

Bydlím s rodinou na malé vesnici. Mám tam partu kluků, kteří si rádi dělají srandu z místních holek. Nedávno jsme je chtěli v noci trochu postrašit. Nakonec jsme strachy utíkali všichni. Byl mezi námi někdo, kdo k nám nepatřil. Podle všeho šlo o ducha.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdena (60): Synové mi nevěřili, že v noci nezpívám já. Vypadá to, že máme v bytě ducha

Bavíme se tím, že strašíme holky

Na naší vesnici se všichni známe. Dalo by se říct, že jsme taková jedna veliká rodina. Žijeme jinak než lidi ve městě. Bavíme se na hodech nebo zabijačkách. My s klukama ze všeho nejraději škádlíme naše holky. Občas na ně někde vybafneme, nebo jim třeba ze srandy schováme kola.

Když se vrací z noční zábavy, strašíme je a bavíme se tím, jak se bojí. Uznávám, není to dospělý druh zábavy, ale my jsme holt takoví. Ovšem to, co se stalo nedávno, si vysvětlit neumíme. Chystala se zase jedna zábava. My už s kamarády plánovali, jak budeme holky cestou domů strašit.

Když se kolem půlnoci sbalily, že už je čas jít domů, my už měli plán. Vzali jsme si na sebe bílá prostěradla a u hřbitova jsme na ně chtěli bafnout. I když byly holky lehce ovíněné, strach z cesty kolem hřbitova schovat nedokázaly.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (24): Na hřbitově mě přepadl zvláštní pocit, jako kdyby byl někdo v mé hlavě

Na zdi hřbitova byla postava v černém

Šli jsme napřed a byli připravení za zdí hřbitova. Chtělo to vybafnout v tu správnou chvíli. Když už jsme slyšeli, jak se holky blíží, postupně jsme na zeď vyskákali. Začali jsme hulákat a vydávat strašidelné zvuky. Holky se zastavily a začaly jančit. To byla naše chvíle slávy. Pak ale Veronika začala ječet ještě víc.

Ukazovala prstem někam za nás. „Kdo je ten muž?" řvala. Otočil jsem se a viděl za sebou postavu, která byla celá v černém. Stála vedle nás, ale nebyly jí vidět nohy. Jako kdyby plula vzduchem. Když jsem se na ni zadíval, došlo mi, že to není sranda. Holky vzaly nohy na ramena a utíkaly s jekotem pryč.

Kluci seskočili ze zdi a dali se taktéž na útěk. Já tam zůstal stát jako přikovaný. Až po chvíli jsem se dostal z transu a rozběhl se pryč. Tajemná postava mě ale pronásledovala. Byla nebývale rychlá. Pořád jsem se za ní otáčel. Opravdu neběžela, ale jen se nesla vzduchem. V tu chvíli jsem se skutečně bál.

Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (25): Máma nechtěla přiznat, že máme doma ducha. Dlouho jsem si myslela, že jsem blázen

Honil nás duch ze hřbitova

Běžel jsem, co mi nohy stačily. Když už jsem byl u našeho domů, naposledy jsem se otočil. Postavě jsem zabouchl dveře těsně před obličejem. „Co to sakra je?" pronesl jsem udýchaně. Oběhl jsem celý dům a všude zavřel okna. Tajně jsem se z jednoho díval ven, zda ještě tu postavu uvidím. Zdálo se, že je pryč. Samým vysílením jsem se skácel k zemi a usnul.

Probral jsem se až ráno. Když jsem otevřel vchodové dveře, hned jsem si něčeho všimnul. Byly na nich vyryté stopy, jakési škrábance. Musím říct, že mě to velmi znepokojilo. Jsem si jistý, že to nebyla hra někoho z místních. Myslím si, že jsme měli čest s duchem ze hřbitova. S klukama jsme se shodli, že je na čase přestat holky strašit. Tentokrát jsme měli štěstí. Příště by to mohlo dopadnout hůř.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (23): Navštívila mě tajemná postava. Byl to anděl strážný, nebo duše mé mrtvé sestřičky?

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.