Andrej (45): U policie jsem už zažil leccos, ale honička s duchem byla i na mě vážně moc

Andrej (45): U policie jsem už zažil leccos, ale honička s duchem byla i na mě vážně moc
Zdroj: Unsplash

Andrej pracuje už 15 let jako policista. Během noční služby zažil s kolegou něco neuvěřitelného. Honili přízrak muže, který procházel zdmi. Sotva byl na dosah ruky, zmizel a objevil se jinde. Byl to doopravdy duch?

Šárka Žižková
Šárka Žižková 24. 06. 2022 16:00

To, co vám budu vyprávět, by se dalo popsat jako můj první zážitek s tajemnem. Během noční služby jsme s kolegou viděli ducha. Jiné vysvětlení pro tu neznámou postavu nemáme.

V nočních ulicích byla podivná postava

Sloužím u policie řadu let a jsem zvyklý na ledacos. Viděl jsem hodně zla a nekalostí. Ovšem to, co jsem viděl nedávno v noci, mi v hlavě zůstane nadosmrti. S kolegou Markem (35) jsme měli zrovna noční směnu. Kolem jedné ráno jsme byli zavoláni k domácí potyčce. Jeli jsme do zapadlého sídliště.

Šlo o známou firmu, takže se nám rychle povedlo sjednat pořádek. Usedl jsem za volant a vyjížděl z uličky. Marek se podíval do zpětného zrcátka a povídá: „Bacha, ať ho nepřejedeš," Za autem najednou procházela temná postava v černém kabátě. Na první pohled se zdálo, že je to muž.

Na hlavě měl klobouk a zahalenou tvář. Pohyboval se nebývale rychle. „Neměli bychom ho zkontrolovat? Přijde mi podezřelý," řekl Marek. Musel jsem mu dát za pravdu. Vystoupili jsme z auta a vydali se za mužem, který už zašel za roh. „Stůjte!" zvolal kolega. Muž ale dál pokračoval v chůzi.

Postava procházela skrze zdi

Tajemný muž kličkoval ulicí a na naše volání nereagoval. Dali jsme do kroku, abychom ho dohnali. Pak vstoupil do jednoho z panelových domů. Když jsme došli ke dveřím, byly zamčené. V domě nesvítilo jediné světlo. „Kde může být? Vždyť sem vešel," pronesl jsem. Zahledění do dveří jsme si v odlesku skla všimli, že postava je na druhé straně.

„Támhle je," ukázal Marek. „Stůjte!“ zavolal jsem na podezřelého. Na vteřinu se zastavil, zvedl zahalenou tvář a dal se znovu do kroku. Procházel skrze zdi a zase vycházel ven. „Koho my to honíme?" zeptal jsem se nahlas. „Já se obávám, že ducha," řekl naprosto vážně Marek. Rozeběhl jsem se, abych dotyčnou osobu dohnal, ale sotva byla na dosah ruky, zmizela a objevila se jinde.

Honili jsme noční přízrak

Chtěl jsem tomu přijít na kloub. Nebylo nám ale přáno, protože nás akorát zavolali k dalšímu případu. Rozladění jsme usedli do auta a vyjeli ze sídliště. Cestou jsme postavu ještě několikrát spatřili. „Dělám u policie patnáct let. Dnes je to však poprvé, co jsem honil přízrak," pronesl jsem do ticha.

O několik týdnů později jsme znovu vyjížděli do stejné ulice. Byl jsem plný očekávání, zda znovu spatřím onu postavu. Už jsme takové štěstí neměli. Škoda, přišlo mi to naprosto fascinující. Komu se v práci poštěstí vidět ducha? Byl to nezapomenutelný zážitek, který mi zůstane na celý život.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články