Facebook
Instagram
Jolanina babička si před časem pořídila ve starožitnictví unikátní kousek nábytku. Jde o hezkou starožitnou skříň. Jolana měla tu čest, že spala v pokoji se skříní. První noc zažila něco, co ji k smrti vyděsilo. Sklo na skříni se změnilo v zrcadlo, kde byl neznámý muž. Jolana se bojí, zda je babička v bezpečí.
Moje babička Romana (70) si před časem pořídila novou skříň. I když vlastně není úplně nová. Něco už pamatuje, ale Romana je z ní celá nadšená. Má ji v pokoji pro hosty, kde jsem nedávno spala. Z toho, co jsem tam zažila, se mi ještě teď točí v hlava. Trochu se bojím o babičku, jestli je v bezpečí.
Babiččina nová skříň nebyla zcela obyčejná
Za babičkou jezdím pravidelně jednou až dvakrát do měsíce. Většinou si na to vyhradím celý víkend, abychom na sebe měly čas. Před týdnem mi nadšeně telefonovala, že si koupila ve starožitnictví skříň. Pro mě to nebyl takový důvod k radosti, ale babička už je taková. Hned jak jsem k ní přijela, musela mi ten zázrak ukázat.
Musela jsem uznat, že skříň byla vážně krásná. Je z masivního dřeva. Uprostřed má broušené sklo lemované pozlacenou barvou. „Babi, ta se ti teda povedla," pochválila jsem ji. „Můžeš se na ni dívat celou noc," smála se. Byla totiž v pokoji, kde obvykle spím, když přijedu. Už z pátka na sobotu jsem zažila muka.
Vzbudila jsem se uprostřed noci. Já, která vždycky spím celou noc jako špalek. Na posteli jsem se rozmrzele posadila. Zadívala jsem se na tu skříň, která byla hned naproti mé posteli. Všimla jsem si, že se v ní vidím. Z toho skla se totiž stalo zrcadlo. A v něm stál muž. Jeho ošacení působilo jako z minulého století.
Babiččina skříň v noci ožila
Upřeně se na mě díval a já strachy málem nedýchala. Chtěla jsem seskočit z postele, ale nemohla jsem se ani pohnout. Muž začal něco šeptat. Znělo to víc než děsivě. „Já tady umřu," honilo se mi v hlavě. Kolem obličeje jsem cítila jen chlad a podivný vánek. Dala se do mě zima, ale bylo nemyslitelné, abych se přikryla peřinou. Byla najednou těžká jako pytel kamení.
Celé to ustalo až s východem slunce. Muž zmizel, ze zrcadla se stalo zase sklo a já samým vyčerpáním usnula. Babička mě šla vzbudit skoro až v poledne. „Holka, ty jsi celá ledová," děsila se. „Babi, tomu neuvěříš," hlesla jsem. „Ta skříň v noci ožila," pronesla jsem. Babi si mě změřila přísným pohledem. „Ty asi blouzníš viď?" řekla a šla mi uvařit čaj.
Vstala jsem z postele a šla si skříň ohmatat. Několikrát jsem ji otevřela a zavřela. Podvědomě jsem hledala toho muže. Skříň se ale jevila vážně jen jako skříň. Sama jsem pochybovala o svém zdravém rozumu. Možná to byl jen sen, pomyslela jsem si a z pokoje odešla. Babička už se mě na nic neptala a já to nechala být.
Začínám se bát o babičku
Jenže druhou noc mě čekalo to samé. Jen s tím rozdílem, že muž ze zrcadla vystoupil. Obcházel moji postel a prohlížel si mě. Nedokážu slovy přesně popsat, jak jsem se cítila. Byl to pocit strachu o vlastní život. A bezmocnost. Většinou to člověk zná jen z filmů a myslí si, že nic takového neexistuje.
Druhý den jsem babičku přemlouvala, aby se skříně zbavila. Ta o tom ale nechce ani slyšet. Bylo to snad poprvé v životě, kdy jsem se od babičky těšila domů. Další návštěva mě čeká co nevidět. A řeknu vám zcela otevřeně, vážně se bojím. A nejvíc o babičku, jestli je v tom domě vůbec v bezpečí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
