Otmar (28): Vzal jsem si domů urnu s babičkou. Nikdy jsme neměli dobrý vztah, pokračovalo to i po její smrti

Otmar (28): Vzal jsem si domů urnu s babičkou. Nikdy jsme neměli dobrý vztah, pokračovalo to i po její smrti
Zdroj: Unsplash
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Když Otmarovi zemřela babička Klaudie, nic to s ním neudělalo. Neměli dobrý vztah, takže její smrt bral s ledovým klidem. Jako jediný pozůstalý si vzal na starost urnu. Nechal si ji doma, protože neměl chuť zařizovat uložení do hrobu. Jenže pak se mu začala lepit na paty smůla. Ukázalo se, že za tím asi stojí babička.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 10. května 2022

Stalo se mi něco, co se jen těžko popisuje. Já, věčně nevěřící Tomáš, jsem ve svém bytě zažíval hotová muka. Měl jsem doma několik měsíců urnu se zpopelněnou babičkou. Po celou dobu se děly věci, které by se mohly stát námětem pro nějaký horor.

Karin (26): Po smrti maminky jsem propadla depresím, ale ona to tak nenechala
Mohlo by Vás zajímat:

Karin (26): Po smrti maminky jsem propadla depresím, ale ona to tak nenechala

Vzal jsem si urnu s babičkou domů

Když zemřela moje babička Klaudie, smutek jsem necítil. My dva jsme se nikdy moc nemuseli. Nemám na ni žádné dobré vzpomínky. Zpráva o jejím úmrtí mě nechala zcela klidným. Vzhledem k tomu, že jsem byl jediný pozůstalý, musel jsem se o některé věci postarat.

Vlastnila malý byt a jedno staré auto. Oboje jsem hned po ukončení dědického řízení prodal a dál se o to nezajímal. Horší to bylo s její urnou. Neměl jsem chuť a ani čas řešit její uložení a shánět se po rodinném hrobu. Přišlo mi tedy nejjednodušší vzít si ji domů. Nevzhlednou šedivou urnu jsem položil na nejvyšší poličku v obýváku a dál to neřešil.

Jenže už první noc jsem zažil něco podivného. Do ložnice přicházel zvuk linoucí se z obýváku. Jako první mě napadlo, že mě někdo vykrádá. Vzal jsem si nůžky z nočního stolku a šel vedle. Když jsem rozsvítil, nikoho jsem neviděl. Byt jsem prošel, ale nikoho jsem nenašel. Ověřil jsem ještě, jestli mám zamčené dveře. A pak jsem znovu ulehl.

Madlenka (23): Den po smrti psího přítele jsem zažila něco stěží uvěřitelného. Lépe se mi teď ale spí
Mohlo by Vás zajímat:

Madlenka (23): Den po smrti psího přítele jsem zažila něco stěží uvěřitelného. Lépe se mi teď ale spí

Najednou se mi lepila smůla na paty

To bouchání se ale ozývalo až do ranních hodin. Strachy jsem nespal. Druhý den jsem cestou do práce havaroval. Řídím aktivně už téměř deset let, nikdy jsem ale žádnou nehodu neměl. Byl jsem z toho docela špatný. Pár dnů jsem to musel řešit, pak mě skolila velmi ošklivá chřipka. Ležel jsem doma v horečkách a nebyl ničeho schopný.

Do toho v noci to bouchání, o kterém jsem nevěděl, co ho způsobuje. Místy jsem měl pocit, jako kdybych přicházel o rozum. Další třešničkou na dortu bylo, když se se mnou dlouholetá přítelkyně rozešla. Najednou té smůly bylo nějak moc. Pořád jsem hledal příčinu toho, co dělám špatně, že se mi tak nedaří.

Největším gólem bylo, když jsem dostal výpověď. Měl jsem za to, že mi taková věc nehrozí. Nutně jsem už potřeboval s někým mluvit. Pozval jsem kamaráda Tibora na pivo, abych se z toho vypovídal. Když si vyslechl, čím jsem si prošel v posledních týdnech, zeptal se na jednu zajímavou věc: „A co si myslíš, že to spouští? Odkdy se to děje?“ Tehdy mě něco napadlo.

Dita (22): Táta na nás nezapomněl ani po smrti. Každý den ve stejný čas se děje něco zvláštního
Mohlo by Vás zajímat:

Dita (22): Táta na nás nezapomněl ani po smrti. Každý den ve stejný čas se děje něco zvláštního

Sotva jsem se urny zbavil, věci se vrátily do pořádku

„Vlastně od té doby, co mám doma urnu s tou babiznou,“ pronesl jsem jízlivě. Ve zkratce jsem mu povyprávěl o babičce a našem chladném vztahu. „Tak se jí zbav. Ulož ji do hrobu a budeš mít klid, uvidíš,“ poradil mi. Tibor se vždycky tak trochu zajímal o paranormální jevy, takže jsem dal na jeho radu. Zjistil jsem si, kde leží náš rodinný hrob a urychleně zařizoval, aby tam byla babička uložena.

Sotva se tak stalo, začaly se dít věci. Přítelkyně se ozvala s omluvou, že neví, co to do ní vjelo. A chtěla se ke mně vrátit. To samé udělal můj šéf, který mi nabídl ještě vyšší pozici než před tím. Pojišťovna mi uznala náhradu škody za nehodu, což před tím razantně odmítla. Mám pocit, že se Tibor nemýlil, když říkal, že moje náhlé smolařství způsobuje právě zesnulá babička. Evidentně mi chtěla zatopit i po své smrti. Teď už snad bude klid.

Další příběhy ze života →

Bohumila (24): Sestra mi vesele mávala zpod okna. Netušila jsem, že tou dobou už je po smrti
Mohlo by Vás zajímat:

Bohumila (24): Sestra mi vesele mávala zpod okna. Netušila jsem, že tou dobou už je po smrti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Cvičitelka Hanka Kynychová: Tři roky jsem žila s tyranem, bití mi přišlo normální

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Další články