Bohumila (24): Sestra mi vesele mávala zpod okna. Netušila jsem, že tou dobou už je po smrti

Teprve pět let po oné tajemné události jsem schopná o ní mluvit a psát. Stalo se mi něco, co jsem si myslela, že se dá zažít jen v nějakém sci-fi filmu. I dnes po těch letech mě z toho mrazí.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (62): Se sestrou jsme vždycky měly pevné pouto. Přesto mě v jeden moment jeho síla překvapila

Divné pocity mě zcela sklíčily

Událo se to v době, kdy jsme s mojí starší sestrou Míšou bydlely u rodičů. Ségra už chodila s Honzou a plánovala, že se od našich odstěhuje. Na to ale nedošlo. Jednoho dne měla autonehodu. stalo se to pár kilometrů od našeho bydliště. Vzhledem k tomu, že její zranění byla vážná, musel pro ni přiletět vrtulník.

Až zpětně jsem si přehrávala některé svoje pocity. Kolem druhé odpoledne se mi sevřel žaludek, jako by ho někdo vzal do dlaně a snažil se ho rozdrtit. Těžce se mi dýchalo. Celkově jsem měla pocit, že se stalo nějaké neštěstí. O tom, že moje sestra leží na zemi a někdo cizí se ji snaží oživit, jsem v daný moment nevěděla.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (45): Mamka mi po smrti přišla sdělit své poslední přání. Díky tomu jsme se po 20 letech usmířily se sestrou

Sestra stála pod oknem a mávala mi

Pořád jsem chodila k oknu a nervózně z něj vyhlížela. Po pár minutách mě cosi přinutilo, abych se pořádně podívala ven. K mému úžasu kousek od domu stála Míša a vesele mi mávala. Já se snažila otevřít okno, abych ji pozdravila, jenže klika se zasekla. Tak jsem alespoň Míše zamávala.

Podle toho, jak hýbala rty, se mi snažila něco říct. Nakonec jsem na sebe hodila bundu a běžela za ní. Když jsem vyšla před dům, už tam nebyla. ,,Kde jsi?“ divila jsem se. Pohlédla jsem do našeho okna. V něm stála Míša a pořád mi mávala. ,,Tak ty si chceš hrát?“ pomyslela jsem si, nic zlého netušíc.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (42): V bezvědomí jsem se setkala s mrtvou tchyní. Řekla mi větu, kterou nikdy nezapomenu

Sestra už byla tou dobou dávno mrtvá

Vrátila jsem se domů, ale Míša byla pryč. Akorát mi zazvonil telefon. Volala mamka. Tak moc brečela, že jsem jí skoro nerozuměla. Pochytila jsem jen slova Míša a zemřela. Za pár okamžiků jsem jí volala zpět. Zvedl to táta. Oznámil mi, že Míša měla nehodu. ,,Letěl pro ni vrtulník, ale už bylo pozdě,“ řekl a já se znovu podívala z okna.

,,To není možné, Míša před chvíli stála před barákem,“ reagovala jsem. To už táta telefon položil. Nechápala jsem, co se děje. ,,Zemřela? Vždyť tu teď byla,“ řešila jsem nahlas. Odpoledne se naši vrátili. Mamka jen plakala a táta se mi snažil převyprávět, co se stalo. Já to pořád nebrala, protože jsem tou dobou Míšu viděla.

Až později mi došlo, co se mi stalo. To, co jsem viděla, byla Míšina duše, která se se mnou přišla rozloučit. Jako sestry jsme si byly velmi blízké. Mrzí mě, že už se nedozvím, co mi chtěla říct. Budu na ni s láskou vzpomínat a doufat, že mi jednoho dne řekne to, co v ten den nestihla. Budeš mi chybět, Míšo.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dominika (29): Tvrdila jsem kamarádce, že posmrtný život neexistuje. Na jejím pohřbu jsem se ale přesvědčila o opaku

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.