Marián (23): Na ten pohled z okna kanceláře do smrti nezapomenu. Přesvědčil mě, že existují zvířecí duše

Marián (23): Na ten pohled z okna kanceláře do smrti nezapomenu. Přesvědčil mě, že existují zvířecí duše
Zdroj: Unsplash

Marián jednoho dne uviděl z okna své kanceláře něco, na co nikdy nezapomene. Z nedalekého lesa jako by vystoupila mlha, která mu svým tvarem něco připomínala.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 09. 09. 2021 15:00

V životě jsem se setkal už s několika tajemnými až absurdními příhodami. Nad některými z nich mi zůstával rozum stát. O jednu se teď s vámi podělím.

Z lesa se vynořila záhadná mlha

Bude to tak rok, co jsem znuděně seděl v kanceláři a čekal, než se odešle obsáhlé video. Opřel jsem se zády o židli a podíval se z okna. Kochal jsem se výhledem, který jsem měl vážně úchvatný. Za střechami domů už jsou vidět jen pole a lesy.

Chvíli jsem zíral do dáli, když tu z lesa jako by začala stoupat prazvláštní mlha. Velkou rychlostí se hnala přes pole. Vytvořila čtyři obláčky bez jasných rysů, ovšem svým tvarem a stylem pohybu mi připomínaly koně. Ale koně to ale být nemohli, protože už jen ta představa, že se tu bez dozoru prohání stádo bílých koní, mi přišla absurdní.

Našel jsem pro to jediné vysvětlení

Sám jsem se navíc přesvědčoval, že bych živé koně poznal. Tihle určitě skuteční nebyli. Už jen ten jejich pohyb. Místo toho, aby běželi, se jako by vznášeli. Pojal jsem tedy podezření, že by se mohlo jednat o duchy.

Zrovna, když jsem nad tím hluboce přemýšlel, vešel do kanceláře kolega. Byl jsem tak zabraný do toho výjevu, že jsem si ani nevšiml, že na mě Vratislav už nějakou chvilku hovoří. ,,Mariáne? Mariáne? Tak slyšíš mě?“ tázal se mě a já se konečně probral.

Dříve tam stály koňské kasárny

Vyzval jsem ho, aby přistoupil blíž a podíval se směrem k lesu. ,,Co tam vidíš?“ zeptal jsem se ho a ukázal mu prstem. Vráťa chvíli mlčky stál, a pak zcela rozhozený tím, co vidí, povídá: ,,Co to je? To jsem nikdy v životě neviděl. To jsou koně? Ale oni neběží, oni se vznášejí. To je úžasné!“ pronesl zasněně a dál se jako v transu díval z okna.

Po chvíli koně zmizeli. Zničehonic prostě nebyli. Jako by se na místě rozplynuli. Až mnohem později jsem se dozvěděl, že právě na tom místě, odkud koně vybíhali, stály kdysi koňské kasárny. A pak, že zvířata nemají duše.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Superstar Alžběta Kolečkářová o smrti milovaného partnera: První půlrok jsem jenom brečela a bránila naše děti

Superstar Alžběta Kolečkářová o smrti milovaného partnera: První půlrok jsem jenom brečela a bránila naše děti

Související články

Další články