Marián (23): Na ten pohled z okna kanceláře do smrti nezapomenu. Přesvědčil mě, že existují zvířecí duše

V životě jsem se setkal už s několika tajemnými až absurdními příhodami. Nad některými z nich mi zůstával rozum stát. O jednu se teď s vámi podělím.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (45): Po tragickém porodu se stalo něco zvláštního. Kdosi si přišel pro duše dvojčat

Z lesa se vynořila záhadná mlha

Bude to tak rok, co jsem znuděně seděl v kanceláři a čekal, než se odešle obsáhlé video. Opřel jsem se zády o židli a podíval se z okna. Kochal jsem se výhledem, který jsem měl vážně úchvatný. Za střechami domů už jsou vidět jen pole a lesy.

Chvíli jsem zíral do dáli, když tu z lesa jako by začala stoupat prazvláštní mlha. Velkou rychlostí se hnala přes pole. Vytvořila čtyři obláčky bez jasných rysů, ovšem svým tvarem a stylem pohybu mi připomínaly koně. Ale koně to ale být nemohli, protože už jen ta představa, že se tu bez dozoru prohání stádo bílých koní, mi přišla absurdní.

Mohlo by Vás zajímat:

Nataša (61): Vnučka mě vyvedla z omylu, že duše mrtvých neexistují. Sama jsem cosi zahlédla

Našel jsem pro to jediné vysvětlení

Sám jsem se navíc přesvědčoval, že bych živé koně poznal. Tihle určitě skuteční nebyli. Už jen ten jejich pohyb. Místo toho, aby běželi, se jako by vznášeli. Pojal jsem tedy podezření, že by se mohlo jednat o duchy.

Zrovna, když jsem nad tím hluboce přemýšlel, vešel do kanceláře kolega. Byl jsem tak zabraný do toho výjevu, že jsem si ani nevšiml, že na mě Vratislav už nějakou chvilku hovoří. ,,Mariáne? Mariáne? Tak slyšíš mě?“ tázal se mě a já se konečně probral.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (35): V bytě po prarodičích jsem nebyla sama. Věřím, že jejich duše tam stále žijí

Dříve tam stály koňské kasárny

Vyzval jsem ho, aby přistoupil blíž a podíval se směrem k lesu. ,,Co tam vidíš?“ zeptal jsem se ho a ukázal mu prstem. Vráťa chvíli mlčky stál, a pak zcela rozhozený tím, co vidí, povídá: ,,Co to je? To jsem nikdy v životě neviděl. To jsou koně? Ale oni neběží, oni se vznášejí. To je úžasné!“ pronesl zasněně a dál se jako v transu díval z okna.

Po chvíli koně zmizeli. Zničehonic prostě nebyli. Jako by se na místě rozplynuli. Až mnohem později jsem se dozvěděl, že právě na tom místě, odkud koně vybíhali, stály kdysi koňské kasárny. A pak, že zvířata nemají duše.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dita (64): Kolega mi vyprávěl děsivé zážitky ze staré služebny. Nevěřila jsem mu, dokud mě tam také neposlali

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.