Dita (64): Kolega mi vyprávěl děsivé zážitky ze staré služebny. Nevěřila jsem mu, dokud mě tam také neposlali

Dita (64): Kolega mi vyprávěl děsivé zážitky ze staré služebny. Nevěřila jsem mu, dokud mě tam také neposlali
Zdroj: Pixbay

Policistka Dita ráda poslouchala vyprávění svého kolegy Vlasty. Ten zažil na jedné staré služebně v centru Prahy pár směn plných strachu. Tvrdil, že v budově strašilo. Dita mu nevěřila, což byla chyba.

Šárka Žižková
Šárka Žižková02. 08. 2021 15:00

Než jsem odešla do důchodu, měla jsem skvělý vztah s kolegou Vlastou (65). Občas nás dali na stejnou služebnu. Takové směny jsem milovala. Vlasta byl skvělý společník a dobře se mi s ním povídalo.

Kolega líčil podivné události z jedné služebny

Při jedné společné směně mi vyprávěl příběh o staré služebně v centru Prahy. Začal tím, že na tom místě nerad sloužil, a hned řekl proč. První noc slyšel kroky a dupání. Myslel si, že jde o někoho z ulice, kdo si přišel dělat srandu ze strážníka. Prošel tedy celý objekt, ale nikde ani noha.

Znovu usedl do křesla a držel hlídku. Po chvíli zaslechl skučení, jako by někdo křičel bolestí. Nedalo mu to a znovu prošel celou budovu. Dost ho ten křik znepokojoval. Z úvah, co by to mohlo být, ho vyrušovalo ťukání na okno. Běžel k němu a prudce ho otevřel. Za okny ale nikdo nestál.

Pak se ozvalo ťukání na okno v jiné místnosti. Kolega lítal po služebně jako splašený a snažil se najít původ zvuku. Celou směnu prožil ve strachu. Modlil se, aby ho tam už nikdy neposlali. Rok měl klid. Pak ale přišel den, kdy musel zaskočit právě na oné služebně.

Jeho vyprávění jsem zakusila na vlastní kůži

Tentokrát poslouchal skoro celou noc pláč a vřískot. Třeštila mu z toho hlava. Nejhorší na tom bylo, že nemohl nikam odejít, protože by ho to stálo místo. Musel to tedy vydržet. Asi nejhůř mu bylo, když slyšel, jako by někdo nehty škrábal po zdi. Seděl nehnutě na židli a modlil se za konec směny.

Hned druhý den zašel za šéfem. Žádal ho, aby ho na tu služebnu neposílal. Ten mu to však nemohl slíbit. Na služebnu pak nemusel další rok. Když se tam dostal naposledy, šel tam automaticky se strachem. Celou směnu slyšel hlasy, jak volají o smilování. Rozhodl se, že pokud ho na inkriminovanou služebnu ještě někdy převelí, dá raději výpověď. Tam moc ho to ničilo.

Když mi to vyprávěl, běhal mi mráz po zádech. Moc jsem ale jeho slovům nevěřila. To jsem ještě netušila, že tam jednoho dne pošlou i mě. Vzhledem k zážitkům, které mi Vlasta vyprávěl, jsem znejistěla. A oprávněně. Hned v úvodu dvanáctihodinové směny se ozvalo zoufalé volání o pomoc.

Jednalo se o zbloudilé duše

Noc jsem prožila ve strachu. Vzhledem k tomu, že šlo o jednu z mých posledních směn, kousla jsem se a zvládla to. Chtěla jsem znát historii onoho místa. Vypátrala jsem, že tu kdysi věšeli zloděje a kriminálníky. Dokonce se říkalo, že v budově straší.

Má se jednat o duše, které nenašly klid. Musím říct, že jsem do té doby nic takového nezažila. Bylo to víc než strašidelné. Dnes s odstupem času se na to dívám spíše tak, že je mi těch duší líto. Kolik dalších let budou ještě bloudit, než najdou klid? Nebudu vám ale lhát. Jsem ráda, že jsem v důchodu a na to místo už nemusím. Nevěřila jsem, že něco jako duše vážně existuje. Člověk se stále učí.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Postava typu jablko: V pytlovitém oblečení ji neschováte, nesmí vám chybět kalhoty s vysokým pasem a košile k vrstvení

Postava typu jablko: V pytlovitém oblečení ji neschováte, nesmí vám chybět kalhoty s vysokým pasem a košile k vrstvení

Související články

Další články