Facebook
Instagram
Nora měla od jednoho dne tíživý pocit, že se stane něco zlého. Jen přesně nevěděla co. Tušila jen, že se to bude týkat její tety Anny. Raději ji varovala, aby na sebe dávala pozor. Když se jí navíc začal opakovat stále stejný sen, v němž viděla přesné datum úmrtí své tety, zalekla se.
Babička Iris měla dvě dcery. Moji mamku a tetu Annu. Tu ale porodila v pozdějším věku, takže Anna byla jen o čtyři roky starší než já. Dalo by se říct, že jsme spolu vyrůstaly jako sestry. Právě o Anně také bude můj příběh.
Cítila jsem, že se s tetou něco stane
Prošly jsme si spolu jak pubertou, tak dospíváním. Nerozdělilo nás ani to, když si Anna našla přítele a odstěhovala se od babičky. Shodou okolností si pořídili bydlení kousek ode mě. Dále jsme se tedy pravidelně stýkaly. Já ale pořád měla divný pocit. Takový ten, jako by se mělo něco stát, ale co, to jsem nevěděla.
Na intenzitě nabíral vždycky, když jsem byla s Annou. Pojala jsem tedy podezření, že se nadcházející neštěstí bude týkat právě jí. Jenže jsem nevěděla, jak jí to říct. Jen jsem jí opakovala, aby na sebe dávala pozor. Někdy se totiž vrhala do věcí po hlavě, a pak z nich jen těžko bruslila zpět.
Pocit nebezpečí neutichal a já měla pocit, že se zblázním. Svěřila jsem se matce, ale ani ta pro mě neměla radu. ,,Pokud si myslíš, že se tomu dá zabránit, tak konej,“ naznačovala. Zabránit bych tomu samozřejmě chtěla, jen jsem nevěděla jak. Nezbývalo mi, než čekat a současně doufat, že se nic nestane. To by ale nesměl přijít ten divný sen.
Ve snu jsem viděla, kdy zemře
V něm jsem stála nad hrobem tety Anny. Jasně jsem viděla datum jejího úmrtí. Plakala jsem a prosila všechny svaté, aby mi ji vrátili. Sen se mi opakoval několik měsíců. Dokonce jsem se s tím Anně svěřila. ,,Myslím, že ti hrozí nebezpečí,“ řekla jsem a vylíčila jí svůj sen. Jenže ona nad tím mávla rukou se slovy: ,,Co by se mi asi tak mohlo stát?“
O několik měsíců později, kdy měla mamka oslavu kulatých narozenin, se sešla celá rodina. Měli jsme s Annou pro mámu přichystaný velký dort a na míru vyrobené křeslo. Odpoledne jsme čekali, až Anna s přítelem dorazí a předáme dárky. Když podezřele dlouho nejeli, zkoušeli jsme jim zavolat, ale nikdo to nebral. Nakonec mamka usoudila, že na oslavu asi zapomněli, a tak se začalo bez nich.
Já se ale velmi brzy začala cítit špatně. Byla jsem bílá jako stěna, zvracela jsem a měla obrovské kruhy pod očima. Mamka se až vyděsila, když mě viděla. Já se zmohla na jediné. ,,Něco se stalo mami, vím to. Anna…,“ znovu jsem zabořila hlavu do mísy. Během noci přišel telefonát, který mě sice vysvobodil z mých pocitů, ale šťastný nebyl.
Nemohla jsem tomu nijak zabránit
,,Anna je po smrti,“ řekla mamka tichým hlasem a položila sluchátko. Byl to pro všechny obrovský šok. Já zcela psychicky vysílená ležela na zemi a přemítala nad spojitostí Anniny smrti s mým stavem. Až na pohřbu mi to došlo. Když jsem se dívala na parte, které tam bylo vystavené.
,,To datum. Panebože, to datum. Je stejné jako v mém snu,“ došlo mi a já se skácela k zemi. Nikdo mě nechápal a vlastně ani nemohl. Několik následujících měsíců jsem strávila pod dohledem lékařů. Z nejhoršího jsem venku. Jedna otázka mi ale zůstane na věky zamlčená. Proč jsem dopředu věděla, kdy Anna umře, a nemohla s tím nic udělat?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
