Karin (26): Po smrti maminky jsem propadla depresím, ale ona to tak nenechala

Jmenuji se Karin a je mi 26 let. I když se za to někdy ještě stydím, prošla jsem si obdobím velikých depresí. Spouštěčem byla smrt mojí maminky, na které jsem byla velmi citově závislá. Do tohoto stavu mě dostala právě ona, ale jenom díky ní jsem se z depresí zase dostala. Ve stavu největší slabosti jsme se znovu setkaly a mamka mi udala směr.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (24): Maminka mi před smrtí dala jeden úkol. Pak si přišla ověřit, jestli jsem ho splnila

Cítila jsem matčinu bolest, když umírala

Vyrůstala jsem jen s maminkou. Otce jsem nikdy nepoznala. Kdo to je, jak vypadá, nebo jaký je, jsem nikdy nezjistila. Mamka o něm mluvila vcelku přívětivě. Byla mu vděčná za to, že jsem. Na mamce jsem byla celý život velmi citově závislá. Věnovala se mi s takovou láskou, že bych to přála zažít každému. Vždycky tu pro mě byla.

Bydleli jsme v malém bytečku. Mamka mě naučila všechno, co žena do života potřebuje. Milovala mě a vedla mě životem. Nikoho jiného jsme neměly. I mamka ve mně měla někoho, komu se může svěřit, položit hlavu na rameno a vyplakat se. Náš vztah byl silný a plný lásky. Nikdy jsem neměla potřebu od maminky odcházet.

Osud tomu ale chtěl jinak. Maminka onemocněla agresivní formou leukémie a postupně umírala. I tak měla pořád hlavu vzhůru. Někdy jsem měla pocit, že cítím její bolest. I to, jak z ní odchází život. Jako kdybychom byly propojené i vnitřně. Někdy jsem měla stejné bolesti jako ona. I když to zní šíleně, skutečně jsem takové stavy měla.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (38): Maminka mi před smrtí slíbila, že mi pošle děťátko. Já bláhová jí nevěřila

Po matčině smrti jsem propadla depresím

V den, kdy zemřela, jsem v jednu chvíli nemohla popadnout dech. Srdce se mi rozbušilo jako kostelní hodiny, ani dýchat jsem nemohla. Od toho dne jsem postupně propadala do depresí. Sebevědomí mi kleslo na bod mrazu, často mě zmáhala veliká únava. Už jsem se nedokázala z ničeho radovat. Ten stav mě děsil, ale nevěděla jsem, jak z něj ven.

Několik měsíců po její smrti jsem dokázala ještě chodit do práce. Když jsem se přestala zcela koncentrovat, nebo jsem se u stolu jen tak z ničeho nic rozbrečela, přestala jsem tam chodit úplně. Celé dny jsem ležela doma při zatažených závěsech a užírala se. V hlavě mi zněly hlasy, které mi říkaly, abych to ukončila.

Absolutně jsem se nedokázala z ničeho radovat. Čím dál tím častěji mi na mysl chodila myšlenka sebevraždy. Důvod byl jasný - být opět s maminkou. Jednoho dne to zašlo tak daleko, že už jsem ani nevstala z postele. Zcela jsem svému stavu propadla a chtěla umřít. Už jsem se částečně viděla u maminky.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (22): Budoucnost vidím černě. Nemám přítele, dobrou práci ani plán, kam by se můj život měl ubírat

Kvítek z bílé růže mi zachránil život

Dala se do mě zimnice, klepaly se mi ruce. Hlava mi stále dokola říkala, ať to celé ukončím. Myslím, že moc nechybělo. V jednu chvíli se sám od sebe roztáhl jeden závěs, a to mě vytrhlo z mých myšlenek. Do bytu se vloudily sluneční paprsky. Znovu jsem závěs zatáhala a ulehla. Situace se ale opakovala. K rozhrnutému závěsu se pootevřelo okno.

V záři slunečních paprsků jsem uviděla pouze matčinu tvář. Líbezně se na mě dívala a rukou dělala gesto, abych vstala. Šla jsem k oknu. Na parapetu byl kvítek z bílé růže. Vzala jsem ho do ruky a ucítila přísun energie. Maminka pokývala hlavou a zmizela. Ve stavu poblouzněné mysli jsem si nebyla jistá, zda se to skutečně stalo.

Ulehla jsem do postele a spala s kvítkem v ruce skoro dva dny. Po probuzení jsem se cítila jinak. Nabitá energii a životním optimismem. Vydala jsem se mamince na hrob. Tam mě čekalo překvapení. Hrob byl posetý kvítky z bílé růže. Ať už to mamka udělala jakkoliv, zachránila mi život.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (21): Myslela jsem, že se mamka po smrti zapomněla rozloučit. Ona ale jen čekala na pravou chvíli

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.