Facebook
Instagram
Katka si vždycky myslela, že má s mamkou natolik silné pouto, že kdyby se jí něco stalo, pozná to. Ovšem když maminka zemřela, Katka nic necítila. Navíc pořád doufala, že se s ní maminka přijde rozloučit. Roky se nic nedělo. Až když Katka lehla v horečkách, došlo na dlouho očekáváné shledání.
Vždycky jsem si myslela, že když někomu zemře někdo blízký, nejenže to pozůstalý pozná, ale ještě se s ním duše nebožtíka přijde rozloučit. Po maminčině smrti jsem proto čekala, že se ještě setkáme. Téměř dva roky se nic nedělo a já už přestala doufat. Až jednoho dne, kdy jsem byla nemocná, se to stalo.
Nepoznala jsem, že maminka umřela
S mamkou jsme měly velmi vřelý vztah. Nebyla mi jen maminkou, ale i kamarádkou, sestrou a životní rádkyní. Panovalo mezi námi spojení, o kterém jsem si myslela, že nezmizí ani po smrti. Maminka zemřela po dlouhém trápení na zákeřnou nemoc. Já byla tehdy s přítelem na dovolené u moře. V den, kdy zemřela, jsem necítila nic, co by tomu napovídalo.
Až po návratu mi táta řekl, co se stalo. ,,Jak to, že jsem nic necítila?“ kladla jsem si otázku. Najednou mi to všechno, co jsem četla o silných poutech a duších, které navštěvují pozůstalé, znělo jako blábol. Zlobila jsem se na sebe, že jsem to nepoznala. Na tátu, že mi ani nezavolal.
Jak před pohřbem, tak v den jeho konání jsem pořád čekala na nějaké znamení, že je maminčina duše se mnou. Nic se nedělo. Žádná prasklá žárovka, padající rámeček s její fotkou. Několik dní po pohřbu jsem záměrně zůstávala často sama, protože jsem si myslela, že třeba právě na to čeká. Ona ale ani tak nepřišla. Začala jsem se smiřovat s tím, že vážně odešla bez rozloučení.
Během nemoci jsem zažila podivný stav
Dva roky po mamčině smrti mě skolila chřipka. Bolelo mě celé tělo, chvíli mi byla zima, chvíli horko. Ten den jsem si zašla jen pro nějaké léky a rozhodla se ležet. Současně mi bylo smutno po mamce, takže jsem se rozhodla, že si lehnu do její postele. V horečkách jsem spočinula na boku a pomalu usínala.
Stav, který se vám teď pokusím popsat, jsem zažila poprvé. Měla jsem pocit, že spím, ale přitom vnímám prostředí pokoje. Tělem mi zrovna procházela vlna horka, takže jsem se odkopala. V tom stavu jsem ucítila, jak mi někdo ulehá za záda. ,,Odpočívej, jsi nemocná,“ zazněl povědomý hlas. Chtěla jsem se i přes únavu otočit, ale tělo mě neposlouchalo. Slova byla skutečná, protože jsem na krku cítila dech toho, kdo je pronášel. I matrace se jemně prohnula, jako by na ní někdo ležel.
Mamka čekala na správnou chvíli, kdy za mnou přijde
Chtěla jsem za sebe sáhnout pravou rukou, ale jako by nebyla moje. ,,Zazpívám ti tvoji oblíbenou písničku,“ navrhl ten hlas a já poznala, že je to mamka. Nemohla jsem vůbec reagovat, nezbývalo mi, než si ten moment užít. Mamka začala tichým hlasem pět Černé oči. V tu chvíli jsem měla pocit, že jsem zase malá holka.
Ztratila jsem pojem o čase. Nevím, jak dlouho to celé trvalo. Zkrátka jsem v jeden moment procitla. Pořád mi byla střídavě zima a horko, ale už jsem mohla hýbat končetinami. Okno, které jsem předtím zavřela, bylo pootevřené. Záclona na něm se nadouvala a já byla šťastná. Mamka nezapomněla a přišla se rozloučit. Jen čekala na tu správnou chvíli.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
