Marta (27): Borelióza mi vzala rok života a zničila vztah. Přítel si myslel, že svou nemoc přeháním

Ještě před rokem a půl jsem byla úplně jiný člověk. Pracovala jsem v marketingu, chodila běhat, o víkendech jsme s přítelem vyráželi na výlety. Byli jsme spolu čtyři roky a plánovali společné bydlení. Pak jsem si po jednom výletě našla klíště. Vyndala jsem ho a dál to neřešila. Jenže asi za dva týdny se mi na stehně objevila červená skvrna, která se postupně zvětšovala, a tím vše začalo.

Jana (54): Rozhodla jsem se odejít od nemocného manžela. Rodina mě za to odsoudila

Antibiotika zabrala, ale dobře mi nebylo

K lékaři jsem šla až ve chvíli, kdy se přidala únava, bolesti hlavy i svalů. Lékař mi předepsal antibiotika na tři neděle. Skvrna rychle zmizela, ale únava a další nepříjemné symptomy ne. Někdy mě bolely nohy tak, jako bych předchozí den uběhla maraton. Jindy mě pálily svaly na zádech a budila jsem se několikrát za noc, do práce jsem chodila jako troska.

Nejhorší byla únava. Občas jsem se musela i po obyčejné sprše posadit na postel a odpočívat. Jednou jsem se cestou z nákupu rozbrečela, protože jsem měla pocit, že těch posledních pár set metrů domů nedojdu. Už toho na mě bylo moc. V práci jsem se nedokázala soustředit a strašně jsem zapomínala. Jenže všechna vyšetření, která jsem absolvovala, říkala, že je vše v pořádku. „V pořádku je vše mimo mě!“ rozčilovala jsem se a dočkala uklidnění ve stylu, že to tak u některých pacientů po borelióze bývá. Mám být trpělivá.

Kamila (47): Uprostřed nejhoršího období života mě brácha odpálkoval. Už nemám sílu se s ním vůbec bavit

Přítel přestal mít pochopení

Tomáš byl zpočátku úžasný. Nakupoval, vařil a vozil mě k lékařům. Jenže po třech měsících mu začala docházet trpělivost. Chtěl žít normálně jako dřív. Nejhorší bylo, že jsem nikdy nevěděla, jak mi bude další den. Někdy jsem zvládla delší procházku, ale následující den jsem sotva fungovala. „Vždyť už máš antibiotika dávno dobraná. Nemůžeš se pořád pozorovat,“ řekl mi, když jsem odmítla jet na víkend na hory.

Bylo cítit, že mi přestává věřit – vždyť i většina testů říkala, že jsem zdravá. Přestali jsme spolu spát, protože jsem večer většinou neměla na nic sílu. Nejvíc mě ranilo, když jsem zaslechla, jak kamarádovi do telefonu říká: „Marta už půl roku řeší jen svoje zdraví. Doma je to k nevydržení.“ Přitom já bych dala cokoli za to, abych mohla žít jako dřív. Dokonce jsem se začala bát říkat mu, že mi zase není dobře, protože jsem viděla, jak otráveně se tváří.

Dominika (42): Když jsem manželovi řekla, že jsem vážně nemocná, sbalil si kufry. Starala se o mě jeho máma

Zdraví se mi vrací, ale vztah už ne

Po osmi měsících jsem se začala pomalu zlepšovat. Co pomohlo, to netuším. Asi čas. Dnes už zvládnu pracovat i chodit na delší procházky. Občas ale přijde den, kdy se probudím s bolestmi a únavou, jako bych se vrátila o několik měsíců zpátky.

Tomáš se se mnou rozešel. Jednoduše můj stav neunesl. Nedokážu mu to úplně zazlívat, rozumím tomu, že chtěl normální život. Ztratila jsem skoro rok života i člověka, se kterým jsem plánovala budoucnost, moc mě to bolí. Mamka mi opakuje, ať koukám dopředu a zaměřím se na sebe, nebo budu brzy hledat i psychiatra. Snažím se, ale je to tak těžké!

Karolína (26): Chci se odstěhovat od táty a nemocného bratra. Mám ale pocit, že je tím nechám na holičkách

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].