Karolína (26): Chci se odstěhovat od táty a nemocného bratra. Mám ale pocit, že je tím nechám na holičkách

Je mi šestadvacet a pořád bydlím doma. Ještě před rokem mi to příliš nevadilo. Přispívám na domácnost, mám svůj pokoj, s tátou vycházím dobře a můj mladší bratr Matěj je pro mě jeden z nejdůležitějších lidí na světě. Má Downův syndrom a v některých věcech je docela samostatný, v jiných potřebuje pomoc nebo dohled.

Brášku miluji, ale mámu mu nahradit nemohu a ani nechci, už rok sbírám odvahu k osamostatnění… Nyní mi kamarádka nabídla spolubydlení za skvělou cenu. Kdyby byla naše rodina „normální“, asi už balím krabice. Jenže před dvěma lety od nás odešla máma.

Tomáš (49): Zvolil jsem zodpovědnost a zůstal s manželkou. Po letech mi nasadila parohy ona

Máma se zamilovala

Naši spolu nebyli šťastní celé roky, ale pohromadě je držela péče o bratra. Pak se máma zamilovala do mladšího kolegy z práce a během několika týdnů se k němu odstěhovala. Chodila na festivaly, začala jezdit na motorce, cestovat. „Po třiceti letech mám taky právo trochu žít,“ řekla mi, když jsem jí vyčetla, že doma všechno nechala na tátovi a na mně.

Rozumím tomu, že už s tátou nechtěla být, nerozuměli si, ale jak na něm mohla všechno nechat? Matěje si vezme občas na odpoledne, zavolá mu, ale každodenní život zůstal na nás. Táta vaří, pere a vozí brášku do stacionáře. Já hlídám termíny, pomáhám s věcmi kolem domácnosti a jsem s Matějem, když táta něco potřebuje zařídit.

Julie (35): Švagrová spálila mosty a založila novou rodinu. Její chování nedokážu pochopit

Taťka tvrdí, že to zvládnou

Když mi kamarádka nabídla spolubydlení, měla jsem obrovskou radost. Byt je kousek od metra, měla bych vlastní pokoj a poprvé v životě bych bydlela bez rodičů. Jenže když jsem to doma řekla, Matěj okamžitě zesmutněl. „Ty odejdeš jako mamka?“ zeptal se. Vysvětlila jsem mu, že za nimi budu chodit. Přikývl, ale od té chvíle se mě několikrát zeptal, kdy přesně odejdu.

Táta reagoval úplně jinak. „Je ti šestadvacet, samozřejmě že máš jít,“ řekl. Tvrdí, že s Matějem všechno zvládnou. Jenže vidím, jak je poslední dobou unavený. Po práci nakoupí, uvaří a řeší domácnost. „Nejsem ještě žádný dědek,“ směje se, když mu nabízím pomoc. Jenomže před rozvodem byli na Matěje dva. Teď by na něj zůstal prakticky sám. Co jeho osobní život?

Lída (58): Snacha nezvládala mateřství, a tak na nějakou dobu opustila svoje děti. Nechápu to, ženy dneska nic nevydrží

Nechci nahrazovat mámu

Nejvíc mě štve, že jsem se do téhle role dostala úplně automaticky. Nikdo mi neřekl, že se mám o bratra starat. Mám ho ráda a spoustu věcí pro něj dělám ráda. Zároveň ale začínám mít pocit, že jsem po mámině odchodu tak trochu nastoupila na její místo. A bojím se, že když to tak nechám, budu na něm i za deset let.

Nedávno mi kamarádka řekla: „Kájo, Matěj je tvůj bratr, ne tvoje dítě!“ Vím, že má pravdu. Jenže ona pak odejde domů a já vidím tátu usínat večer u televize a Matěje, který se mě ptá, jestli s ním v sobotu pojedu plavat. Pokoj u kamarádky na mě čeká už jen do konce měsíce. Strašně ráda bych řekla ano, ale prostě mám strach. Obávám se, že budu mít každý večer pocit, že jsem udělala totéž, co máma.

Daniel (37): Bývalka kdysi opustila mě i dceru. Když jsem kývl na jejich sblížení, ani ve snu by mě nenapadlo, co se semele

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].